Jennifer Hoffmann
Komunikace je způsobem, jímž s druhými sdílíme své pocity. V každé interakci vyjadřujeme své pocity aktivně a pasivně, vědomě a nevědomě žádáme o zpětnou odezvu a potvrzení, a dáváme najevo očekávání ohledně toho, co chceme obdržet. Něco z toho je vyjádřeno otevřeně a mnohé je skryto. Toto vše se odehrává ve vrstvách, když s někým jednáme, a bez ohledu na to, co říká náš vnější hlas, náš hlas vnitřní chce vědět, že nás náš protějšek slyší, že nám naslouchá, uznává a schvaluje naše pocity.
Nebyla by konverzace snadná, kdyby každý ze zúčastněných měl na sobě cedulku, na níž by předtím napsal, co chce, co potřebuje, co si přeje, po čem touží, co očekává… a cokoliv dalšího, co by tímto rozhovorem rád získal? Představte si, jak rychle by rozhovor pokračoval a jak by k některým ani nedošlo. Bylo by okamžitě jasné, co od nás ostatní chtějí (a my od nich), neexistovaly by žádné skryté záměry či manipulace, žádné nenaplněné potřeby a žádný hněv ani zklamání. Jenže takto se naše komunikace neodehrává a ústřední součástí každého vzájemného působení jsou pocity, potřeby, touhy a očekávání.
Pokud jsou naše pocity silné, odehraje se většina konverzace ještě dříve, než vůbec začneme mluvit a samotný rozhovor se pro nás stane ještě důležitějším. Nyní máme ,,téma jednání” a chceme být slyšeni, ale nejde o slova, jde o naše pocity. A celá tato konverzace je skrytá, kdy je břemeno porozumění a uznání vloženo přímo na druhou osobu. Vzhledem k tomu, že obvykle víme, co chceme slyšet a jak by dle našich představ měla konverzace skončit, můžeme být překvapeni, rozladěni, rozzlobeni, podrážděni, vyděšeni či zklamáni, když se tak nestane. Většinou se však cítíme být nevyslyšeni, zneuznáni a nepochopeni.
Jsme-li sami k sobě upřímní, uvědomujeme si, že právě naše potřeba být pochopeni vytváří skryté programy, které vkládáme do své komunikace. Je zapotřebí, abychom si sami dopřáli toto potvrzení, abychom si byli vědomi své ceny a tento pocit byl nedotčený, a abychom pak tedy svou komunikaci používali k obohacení - a nikoliv k vytvoření – potvrzení, jež hledáme. Pokud se dožadujeme vyslyšení svých pocitů, hledáme důvody, abychom si nepřipadali nejistí, zmatení, plni pochybností a bez podpory. Namísto toho se můžeme rozpomenout na sebe sama jako bytost silnou a hodnou pozornosti, a pak z tohoto bodu povedeme konverzaci, jež nám bude podporou a potvrzením, a naše ,,před-konverzace” bude naplněna potvrzením nás samotných, jež se odrazí v každém našem kontaktu.
Copyright ©2011 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc. www.urielheals.com
(Reprodukce celku českého překladu je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen odkaz na původní zdroj a tato poznámka - pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 23. 05. 2012
—————
—————
