Jennifer Hoffman
Příležitostně dostanu od nějakého čtenáře negativní reakci na svůj příspěvek a vážím si toho, že věnoval čas jejímu sepsání. Ačkoliv takové maily čtu a odpovídám na ně, mé odpovědi odrážejí mé přesvědčení, že každý učitel má určité obecenstvo, a to nemusí být součástí toho mého. Připouštím, že když jsem začínala psát, byla kritika pro mne poněkud šokující. Ale z milionů lidí, kteří každý týden čtou mé newslettery a zprávy, je jen pár takových, kterým se něco nelíbí a mají potřebu své rozladění vyjádřit nahlas.
Negativní komentář ohledně nedávného textu, který přišel tento týden od jedné čtenářky, mne překvapil tím více, že to byla na ten článek jediná kritika. Ale zmínila několik zajímavých poznámek o negativitě, o tom, jak bychom všichni měli na ostatní lidi pohlížet jako na božské bytosti, hledat v nich vždy to nejlepší. Nicméně, já jsem zjistila (stejně jako mnoho z vás), že bez ohledu na to, jak moc si přeji se spojit s božstvím v každém člověku, musím se vypořádat s jeho lidskou stránkou a že tento aspekt na své vlastní riziko ignoruji. Ta čtenářka mne kritizovala, že jsem příliš negativní a necitlivá vůči pocitům druhých a neposkytuji všem tutéž výhodu, že je vidím v jejich božské podobě. Já jsem s ní nesouhlasila, protože já to činím u všech stejně. Jenže též vím, že musím dávat pozor, co ve skutečnosti dělají a říkají, jakkoliv moc si přeji vidět a slyšet něco jiného.
Vidíme-li lidi v jejich nejvyšším světle, dáváme jim dar bezpodmínečné lásky a přijetí, a to je nádherný dar. Ale zda tento dar vezmou a použijí ke změně toho, kým jsou nebo jak se chovají, to je už jiná. Musíme být realisté. Pokud vám někdo dá facku, můžete nastavit druhou tvář nebo odejít pryč. Já jsem strávila roky svého života nastavováním druhé tváře, až jsem zjistila, že je snazší a bezpečnější některé lidi milovat z bezpečné vzdálenosti. Jakmile jsem se naučila sama sebe milovat a respektovat dost na to, abych věděla, že nezáleží na tom, jak milá, láskyplná a vstřícná jsem k někomu byla, protože jestliže nebyl schopen můj dar přijmout a vyjádřit svou božskou část, vždy hrozilo, že vytrpím spoustu zármutku.
Jsem ve svém životě požehnána některými skvělými vztahy, přáteli a kontakty. Byla jsem však požehnána i krutými, zlými, mstivými lidmi, kteří měli zálibu ve vytváření dramat, chaosu a bolesti v mém životě, dokud jsem se nenaučila spojovat se sice s jejich božskou stránkou, ale udržovat si odstup od té lidské. Ačkoliv jsou všichni stejně božští, jejich lidské vyjádření bylo velice odlišné. Ano, přitahovala jsem tyto učitele a pokračovalo to, dokud jsem se nenaučila je vidět takové, jací byli, nikoliv takové, jaké jsem si je přála, což byla jedna z mých největších životních lekcí. Přestože se mi dostává požehnání vidět v ostatních to božské, naučila jsem se také respektovat jejich lidský aspekt a vidět je takové, jací jsou, nikoliv jací byli v mých představách, tedy jací by byli, kdyby byli trochu ,,méně“ lidští a trochu ,,více“ božští.
Myslím, že toto je obtížné především pro ty, kteří jsou schopni lidi na energetické úrovni ,,přečíst“ a mohou vidět jejich různé aspekty. Někdy zapomínáme, že ačkoliv v určitém člověku je přítomná jistá energie, on se může rozhodnout ji nevyjádřit. Ač má každý člověk potenciál být ,,dobrý“, láskyplný a milující, laskavý, nevyjádří vždy tuto svou stránku, a je to jeho volba. Já toto v nich musím ctít nebo budu čelit následkům.
Ta pisatelka též napsala: ,,V životě nejde jen o boj a úsilí, o to, abychom prošli mučivými změnami a problémy. Život může být dokonalé štěstí.“ Má pravdu, může to být štěstí a blaženost, ale blaženost získáme, jakmile víme, jak se dostat za onu lidskou stránku, která je spojena s oním bojem a usilováním, procházením mučivými změnami a problémy. Někteří lidé si to pro svůj život vyberou a my na jejich výběr nemáme vliv. Jednou z našich nejnáročnějších lekcí je přijmout druhé takové, jací jsou a podle toho pak činit svá vlastní rozhodnutí.
Všichni jsou božskými bytostmi, všichni máme stejné spojení ke Zdroji a jsme též všichni propojeni spolu navzájem. Avšak každý z nás vyjadřuje rovnováhu lidského a božského aspektu jinak. Pokud pohlížíme na lidi jako božské a ignorujeme jejich lidský aspekt, je to – upřímně řečeno – pošetilé. A ti, kteří trvají na tom, že tento svět je idylický a plný světla a že všechno ostatní lze ignorovat, nežijí v realitě.
Svět je skvělé místo a v lidech je spousta dobrého. Jenže existují takoví, kteří budou problémoví, a my se musíme rozhodnout, jak moc bolesti a dramatu ve svých životech dovolíme. A z toho bychom měli vycházet. Poskytněte každému dar vědění, že má svou božskou část, ale nezapomínejte věnovat pozornost tomu, co provádí ta lidská. Jak říká má přítelkyně Rhonda Smith z ,,Centra probuzení“: ,,Říkejte pravdu a naučte se přikrčit.“
Copyright ©2013 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc. https://enlighteninglife.com
(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pouze pro bezplatné/nekomerční webové stránky, a pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj/autora a tato poznámka - pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 29. 05. 2013
—————
—————
