Milí přátelé, nedávno mi jedna blízká dušička řekla, že mě vnímá jako "rozjetou lokomotivu". Stále prý něco vymýšlím, pořádám, připravuji, účastním se, pomáhám...
Přirovnání k "rozjeté lokomotivě" se dotklo mého srdce a stále mi zvonilo v hlavě. Rozhodla jsem se, podívat se na to celé blíž. Podělím se s vámi, protože se možná někteří v tomto modelu nebo v některé jeho části, poznáte.
Co je vlastně ROZJETÁ LOKOMOTIVA? Je to kolos, kterému když se připletete do cesty, je schopný vás přehlédnout a... :) Je to obrovská síla, jež se žene neohroženě vpřed, ale jen vpřed a jen jedním směrem. Spotřebovává tolik energie, že její obnova a dodávka si žádá hodně pozornosti a úsilí. Co to znamená v praktickém životě?
V běžném denním životě to znamená neustálou aktivitu, pohyb, přesun či posun. Ale tak nás to přece rodiče, škola, zaměstnavatelé...učili. Tak TO MÁ BÝT a tak JE TO SPRÁVNÉ. Opravdu je to správné? Není to jen další STARÝ VZOREC, kterému odzvonilo? Když člověk jede a řítí se životem jak rozjetá lokomotiva (v mém případě to bylo pracovním životem), kde je místo pro Spokojenost? Kam se poděla Radost z toho co dělám? Štěstí? Klid?
Proto jsem se rozhodla zastavit svou Lokomotivu! Děkuji ti, drahá. Děkuji, že jsem si jízdu mohla vyzkoušet, ale dál půjdu pěšky. Kde budu chtít tam zastavím, užiji si klid toho místa a radost ze setkání s ním. Klidně postojím a posečkám, až ke mně vítr přinese volání a nějakou novou příležitost. Cítím obrovskou úlevu, že není na mě, vše hrnout, tlačit a posouvat. Už nemusím všechno sama... Je se mnou celý Vesmír, Universum, Bůh... Jsme součástí jeden druhého, chceme vzájemně pro sebe to nejlepší a to se také děje.
A dál? Co bude dál? Chvíli nic a pak všechno. :)))
Za brzdu už jsem zatáhla. Teď čekám, až lokomotiva dojede a úplně zastaví. Vystoupím, rozhlédnu se, ale ne očima, rozhlédnu se svým srdcem a pak nastane TO VŠECHNO. Je to "to všechno", co si přeji. A co si vlastně přeji? Přeji si mít práci, která mi přináší radost, uspokojení a klidné žití. Práci, která lidem přináší užitek, úlevu, radost… Zdá se vám to příliš nebo dokonce nemožné? Ať! J Přesto si to přeji a vím, že taková práce ke mně přijde.
Čeká mě úplně nová etapa mého života. „Věci“ se dějí jinak, než doposud, snadněji a tak nějak lehce. Věřím, že i v této etapě se budeme potkávat, ale zatím nevím, jakou podobu tato setkání budou mít. Vše se tvoří a protože my všichni jsme součástí tohoto tvoření, klidně mi napište váš postřeh, nápad či zkušenost.
Miluji nás
Majka RIAMA Rob
zdroj: www.cestakmedusi.cz
—————
—————
—————
—————
