Pohled na Ženu od Muže pro Muže

Tato nádherná ženská energie se vztahuje k té mužské stejně, jako se vztahuje voda k ohni ...
Tato energie není vodou v pravém smyslu, ale na Zemi ji voda reprezentuje.
Je čirá jako křišťál, je poddajná, přitahující, koncentrující se sama v sobě.
Je atraktivní ve smyslu " přitažlivosti "- má tedy magnetické a gravitační účinky (její projevem je gravitace). To, čemu říkáme „černé díry" vesmíru jsou projevy této energie, energie, která k sobě přitahuje světlo (mužskou energii), pohlcuje ho a tančí s ním v „konečném objetí"...
A právě díky této její kvalitě, vlastnosti - z její schopnosti přijmout do sebe a pohltit světlo - jsme ji začali démonizovat: přiřadili jsme jí „negativní" a démonické vlastnosti: to nám umožnilo vyhlásit jí válku, potlačit a likvidovat její moc a vliv a blokovat ji. A středověk je příkladem této „blokace". Trval by snad navěky, kdyby Vlna Času nepostupovala i navzdory vůli manipulátorů a vládců lidské mysli na své cestě Stvořením. Vlna Času /Časoprostoru/ pokračuje na své cestě Stvořením vytrvale a nezadržitelně - není síly, která by ji zastavila. Samotný Časoprostor je vtahován touto „ženskou" energií, jinými slovy „černou dírou". Vypadá to tak, že je to spíše síla této přitažlivosti /atrakce/, která vyvolává explozi /třeba i na Slunci/ a způsobuje „rychlost světla". Nasávání gravitačními silami Kosmu je tak mohutné, že explozivní síla Světla, kterou jsme až doposud považovali za „největší sílu", při ní ztrácí svou dominanci. V mikrokosmu jde o přitahování spermie vajíčkem, v makrokosmu o přitahování světla černou dírou. Černá díra se svou supergravitací způsobuje „ohyb" původně lineárního „vystřeleného" paprsku světla a tedy samotného Časoprostoru. Časoprostor se pak stáčí v ramenou Galaxií do jejich Středu - do Černé Díry, která udržuje celou Galaxii „pohromadě"...

Ale pojďme trochu blíž do našeho „lidského světa" - v našem lidském a pozemském světě se tyto dvě základní energie projevují jako sexuální polarita - polarita muže a ženy. Myšlenkové vzorce chování a lidské morálky měly za úkol ovládnout a regulovat obrovskou sílu ženské, přitažlivé energie.
Proč se tak stalo?
Vše, co se odehrává během „bílého dne"- odehrává se ve světě „zalitém" světlem. Je to dobře „viditelné", je to „na očích" a souvisí to se smysly: realitu bílého dne máme dobře pod kontrolou, zatímco události noci se naší přímé kontrole jakoby vymykaly. Noc - to je snový svět, pro nás "temný" svět, plný nástrah za každým rohem a v temných uličkách. Pravidla noci se trochu liší od pravidel dne - jsou méně „pevné", jsou fatamorganické, kouzelné, nevypočitatelné ...
Z noci máme strach právě pro její nevypočitatelnost - v noci vycházejí na lov dravci a my se zamykáme před duchy do svých příbytků - v noci létají přes střechy našich domů čarodějnice. Svět Noci má „jinou dimenzi" než svět Dne - je to dimenze magie a snu. V této dimenzi vznikají vize, které dostávají formu za bílého dne.....

Při „démonizaci Noci" šlo hlavně o upevnění moci světa materie. Všechno to, co můžeme spatřit, dotknout se toho a „ověřit" si to, patřilo „Dnu" - svět hmoty dostává svůj „lesk" jen za dne. Vše, co jsme vytvořili, všechny naše hmotné statky se naplno „blýskají" ve světle paprsků slunce. Svět lidské mysli se prohlíží za dne jako v zrcadle - ten odlesk naší slávy však způsobuje zároveň i to, že si lesk začneme zaměňovat za Zdroj Světla. Démonizací noci jsme se zároveň „odstřihli" od dimenze, v níž tento „dobře osvětlený" a „dobře kontrolovatelný" svět vzniká. Opovrhli jsme světem vizí a ducha, z něhož onen „neviditelný paprsek poznání" přichází a kde pramení. Intuice a sen se projektují na plátně noci /nemám na mysli to, že přes den naše intuice, vize a sen nefungují - používám slova „noc" a „den" na vyjádření dvou odlišných dimenzí - dimenze explosivní mužské energie a dimenze přitažlivé ženské energie/.
Démonizováním čarodějného světa noci se vytvořila ve světě nerovnováha - zároveň i nadvláda takzvaného „mužského principu". Tato nadvláda však byla jen a jen iluzorní - ve skutečnosti ženský a mužský princip od sebe oddělit nelze - lze ho pouze blokovat, brzdit, vytvářet hráze. I to však jen dočasně ...
Všechny hrůzy inkvizice a staletí trvající represe „ženské síly" vycházejí ze strachu a zbabělosti lidské bytosti, která se rozhodla vytvořit si „bezpečný úkryt" uprostřed nevyzpytatelných a tajemných her Matky Přírody. Část populace, která se nazývá MUŽI, protože nese vnější fyzickou formu člověka - samce, vytvořila světovou komunitu mužů. Uvnitř této komunity se jakýkoliv náznak projevu „ženské energie" trestal minimálně posměchem, pokud ne rovnou vyloučením či exkomunikací. Tito takzvaní muži /takzvaní říkám, protože rozlišuji mezi autentickým mužem, tedy tím, který v sobě nebojácně rozvíjí svou mužskou i ženskou část, stejně jako to dělá pravá žena - a tím, který se jen přizpůsobuje obecně dominantní ideologii komunity - a tedy „zapírá" svou druhou část/.
Popření vlastní přirozenosti /tedy obou polarit/ se již celé věky prezentuje jako „pravé mužství" nebo naopak „pravé ženství". Čím více zapíráte svou vrozenou přirozenost, tím se v rámci té které komunity stáváte uznávanějšími.
A tak podle těchto pomýlených (pokřivených) měřítek se stáváte „správným chlapem" tehdy, když dokážete kontrolovat a ovládat svou ženskou část nejen navenek /ovládáním co největšího počtu žen, například sexem/ , ale i v sobě samotném. Tento obecně uznávaný princip je však ve své podstatě příživnický: muž, který blokuje svou ženskou část, ztrácí přístup k „ženské energii", a tak ji musí ženám loupit, krást a nasávat - třeba prostřednictvím sexu.
Podle tohoto staletého pravidla se stáváte „správnou ženou" tehdy, když se necháte energeticky vysávat a na to, co je ve vás nejcennější zapomenete, a když uznáte nadvládu muže nad sebou. Nebo - a to je případ všech těch „mužůmserovnajícím" hnutím - budete usilovat o nadvládu vy, čímž v podstatě popíráte to, čím jste ...
Navzdory skutečnosti, že každý muž v sobě nese i svou ženskou část a žena i svou mužskou část, rodíme se na tento svět buď v mužských, nebo ženských „obalech".
Těmito obaly se neodlišují jen naše těla - ale /a to hlavně/ je odlišná naše příslušnost k té které kosmické energii. V ženských formách jsme lépe přizpůsobení projevovat ženskou kosmickou energii /přitažlivost, magnetická energie, dostředivost/ a v mužských formách energii světelnou a explozivní /elektrická energie, odstředivost/.
Reprezentujeme Dualitu v její lidské podobě. Naším cílem a naším úkolem je tuto Dualitu transformovat nejprve v sobě a pak i navenek - nalezením svého „osudového" partnera či partnerky - a tedy Láskou v její poslední /fyzické/ podobě. Pokud se „tady dole" v tomto hmotném světě - najde a spojí MUŽ a ŽENA - v nich samotných se najde a spojí i Vyšší Zdroj, který reprezentuje skutečný tanec kosmických energií.
Takové "nalezení se", spojení a vzájemné milování je v současnosti jev stejně vzácný jako v minulosti. Spějeme však do doby, kdy to bude „normální"- snad i proto píši tento článek. Jsem totiž přesvědčen, že SE MÁME NAJÍT nejen jako jednotlivci, ale i jako MUŽ A ŽENA. Že REVOLUCE DUCHA, o které píši na svých stránkách, neznamená „jen" nalezení svého vlastního génia a schopnosti myslet i jednat pod jeho vedením, ale že tato revoluce znamená i zrod opravdového a autentického vztahu mezi mužem a ženou navzájem.
Ale vraťme se trochu zpět: pokud mluvím o projevu ženskosti v ženách, nemyslím tím, že ženy se mají rovnat mužům. Boj, který mezi sebou vedou, je bojem o podíl na moci. A pokud jde o podíl na moci v současném ovládacím systému vytvořeném /domnělými/ muži, všechny tyto ženy chtě nechtě přispívají k jeho upevnění - používají totiž „zbraně mužů". Není však možné „vyhrát válku", když přijmeme způsob boje protivníka. I když válku „vyhrajeme", bude to jen dočasné - dočasný mír mezi dvěma následnými válkami, přesně takový „mír", jaký dnes v našem světě panuje ...
Žena může „zvítězit" /pojem „vítězství" je zde pouze pomocný/ pouze tím, že obnoví sama v sobě svou přirozenost - svou vlastní a nesmírnou moc a sílu, která má však odlišný charakter než moc a síla mužské energie. Ze svých vlastních zkušeností vím, že z ničeho nemají "domnělí muži" větší strach, než z obnovy této síly v ženách - zejména však z obnovy této energie u jejich vlastní ženy, přítelkyně nebo milenky....
Proč?
Především proto, že ženskou energii nelze ovládat. Pokud se jednou projeví, bude její tok už jen narůstat - vytrvale, tiše, nepozorovaně. Je neovladatelná a zároveň má nesmírně účinky - ohýbá paprsek světla, stáčí ho do svého středu, objímá ho a nakonec v něm světlo zaniká. Jako muži máme proto v sobě hluboce potlačený pocit strachu z „ženské nadvlády", z matriarchátu....
Ženské energie se my muži doslova a do písmene bojíme jako Smrti /i proto "Smrtku" obvykle zobrazujeme jako ženu/. Žena je s námi u kolébky i na smrtelné posteli. Objetí ženy je tou nejlákavější věcí na světě - a zároveň nás děsí, protože máme pocit, že nás spoutává. Toužíme po nekonečné lásce ženy - a zároveň se jí děsíme, protože máme pocit, že z ní nikdy neunikneme - tak jako paprsek světla neunikne z černé díry. Ženská energie reprezentuje to, čemu obvykle říkáme ČERNÉ SVĚTLO /Černá Madona/ - ale ne proto, že by mělo "černou barvu"- spíše má "ne-barvu", naproti "barvě" Světla. V této "ne-barvě " se ztrácejí všechny barvy duhy - proto z ní máme takový děs a strach.
Pravdou však je, že z této přitažlivosti /dostředivosti/, z tohoto nejtěsnějšího objetí vzniká nový Život. Lépe řečeno - v tomto "nejtěsnějším objetí" se projevuje naše nesmrtelnost. To, čemu říkáme černé díry, jsou vstupní brány do dimenzí, v nichž pokračuje naše pouť Vesmírem. Ať chceme, nebo ne, stejně nemáme na výběr. Naše cesta - cesta světla - má svůj Počátek - Střed - i Konec. Máme proto mít strach? Co nám je zde platný náš strach?
Ano - skutečná láska, láska skutečné a autentické ženy je pro nás hrozbou vlastního zániku. Ale nehyneme my - hyne jen forma, skrze kterou jsme se projevovali a kterou jsme díky potlačení ženské poloviny světa začali považovat za sebe sama. Vlastně je to díky tomu, že jsme zapomněli na LÁSKU, že se považujeme za smrtelné bytosti - a máme proto strach. STRACH JE NAŠE ZAPOMNĚNÍ NA LÁSKU.
Co se tedy stane, když se přestaneme jako muži a pánové tohoto hmotného světa bát a dovolíme ženě, aby projevila svou vlastní autenticitu?
V první řadě se vyděsíme, protože naše milovaná nás v každé vteřině může opustit a my jí to v případě, že se tak rozhodne - musíme umožnit. Žena, která realizuje sama sebe, už nezůstane a nikdy nebude s mužem, který by ji vysával, s mužem NESCHOPNÝM žít ze zdrojů své vlastní energie, tedy s "mrzákem", kterých chodí po této Zemi dnes nepočítaně ...
Muž ji už nikdy víc nebude vydírat - třeba projevy své vlastní sebelítosti. Během staletí jsme si zvykli na to, že nás ženy vždy politují - i když něco provedeme, je zde milující žena, která nás vždy nakonec přijme a odpustí nám.
Takže - na takové projevy vlastní slabosti navždy zapomeňte, pánové!
Budete si muset zvykat na to, že taky není nikdo, kdo by vám měl odpouštět - odpustit si budete muset sami a zároveň s tím přijmout plnou ZODPOVĚDNOST za vaše činy a za váš vlastní život. Nemáte už výmluvy na to, že vám svět tak, či onak ubližuje, nemáte už nikoho, kdo by vám foukal bolístky, které si tak tvrdohlavě stále sami způsobujete a které způsobujete těm, o kterých říkáte, že je milujete....
Ne, že by vás vaše Bohyně opustila - neopustí vás dříve, než opustíte sami sebe.
Vaše láska byla dosud sobecká - od nynějška musí být otevřená a nemanipulující.
Zapomeňte na to, že je tu bytost, kterou vlastníte - nikdo není "vaší" manželkou, ani "vaší" milenkou. Přípona "-ová " v příjmení Bohyně, se kterou budete žít, je již jen anachronismem. Vaše Bohyně patří jen sama sobě - zodpovídá se sama sobě a sama ví, jaké jsou její povinnosti. Nikdy více jí to už nebudete diktovat a nikdy více ji nebudete vinit za cosi, co podle vašich představ měla udělat a neudělala ...
Celý život jste toužili potkat ženu, která vás přijme takového, jaký jste - dovolte tedy i jí, aby byla takovou, jaká je. Zapomeňte na své představy o ideální ženě, jsou to jen vaše konstrukce. Vaše Bohyně je všechno jen ne vaše představa - je to bytost z masa a kostí a existuje tady a teď - ne tedy ve vaší hlavě ...
Nepředělávejte ji!
Nikdy více se ji už nepokoušejte předělat a přizpůsobit k obrazu svému, nebo k obrazu někoho jiného! To jste vlastně dělali doposud - vychovávali jste ji, učili ji co a jak. A kam to vedlo? Pokud jste ji dosud nezlomili, zcela jistě jste v ní jen potlačili to, čím ve skutečnosti je - čarodějným, kouzelným stvořením - fyzickým projevem nejdokonalejšího obrazu Stvoření. Že je to směšné a ta vaše vám ony dokonalé tvary ani za mák nepřipomíná?
Něco vám řeknu - nemá dokonalé tvary, protože jste je v ní nikdy neobjevili!
"Dokonalé tvary" nejsou fotky a obrazy modelek na titulních stránkách - není totiž žádný VZOR dokonalosti - forma je individuální, neopakovatelná a jedinečná. Forma má svůj "pravzor" v konkrétní bytosti, pouze je NENAPLNĚNÝ! Naplněná, autentická jedinečnost je VŽDY krásná! ŹENA, POKUD JE SAMA SEBOU, JE VŽDY KRÁSNÁ!
Pokud ji skutečně milujete, změní svoji formu a bude krásná i navenek. Víte, pánové, že žena se dokáže během svého života proměňovat? Že pohádka o ošklivém káčátku není jen výmyslem? Víte, že na to, aby se proměnila, potřebuje vaši skutečnou, opravdovou a nemanipulující Lásku?
Přesně tak, jak každý z nás potřebuje najít svou vlastní jedinečnost - tomuto procesu říkám REVOLUCE DUCHA - je nezbytné, abychom našli jedinečnost v těch, kteří žijí v naší přímé blízkosti. Až potom objevíme autentický svět - tedy ono Nové Království - jehož příchod tušíme. Muž má objevit jedinečnost ženy, žena jedinečnost muže. Nemají se snažit podobat jeden druhému, ani být stejnou bytostí. Jeden je pravým křídlem, druhý levým - jen let je společný!
Jednou z nejhorších tragédií lidstva je právě PŘEDĚLÁVÁNÍ ŽENY k obrazu, který jsme vytvořili v naší individuální a kolektivní mysli. Nemyslete si, že středověk skončil - jak zpívá kapela Lucie „... středověk trvá ...". Lépe řečeno - trvá, ale ustupuje. Ustupuje už pár století, ale i dnes máme co do činění s „vytvářením modelů", jen jsou rafinovaně zabalené do jiných obalů. Obraz slečinky dobrých mravů, stažené v korzetu a krajkových šatečkách vystřídaly krasavice „nahoře bez", jejichž těla, vymakaná ve fitnessu, upravená řezy skalpelů, tváře nadupané Botoxem ve vás mají vystavět nový obraz - obraz nových otrokyň, nafukovacích panenek, matrací z lidského masíčka do vaší ložnice. Podle těchto vzorů hledáte tu vaši „pravou"! Je to, jako byste chodili s jedním z těch drahých časopisů po městě a srovnávali kolemjdoucí dámy s tím, co držíte před nosem - Je to ta? Nebo je to tato?
Můžete tak chodit do soudného dne - obraz ve vaší hlavě zůstane jen obrazem ve vaší hlavě. Pokud ho i potkáte, zítra vydají nové číslo časopisu a budete mít ještě lepší, dokonalejší obraz před nosem.
Skutečné ženství je dnes vězněm fitness-těla. Ne, že by Bohyně nebyla vysportovaná! Bohyně je nahá a krásná. Její tanec je tou nejdokonalejší věcí ve Stvoření. Je však formálním projevem toho, čím je ve svém nitru - je rozvinutým potenciálem veškeré ženskosti světa. Představuje lidskou bytostnou formu abstraktní energie bez formy - ženské energie, energie černých děr a Světa, který černé díry reprezentují. Tento Svět za světem, který vnímáme jako projevený, představuje „plodovou vodu", v níž se náš projevený vesmír „koupe". Je to přesně ta energie, kterou nedokážeme změřit a přece tvoří větší část Kosmu. ...
Ta vaše láska /milovaná/ může /a JE/ být pozemským projevem této Bohyně - "může být" říkám proto, že většinou není. Ne proto, že by na Zemi neexistovala - možná je i vedle vás, vy to ale nevidíte. Máte zastřený zrak - zastřely vám ho vzory ve vaší mysli. Celé věky se ženete za chimérou a nevšímáte si, že kráčela po vašem boku - vy jste ji však neviděli. Nebyla snad tou nejkrásnější, kterou jste potkali. Možná vás jen pozorovala ze zadní lavice, nesměle, ponižovaná a zakřiknutá průbojnějšími a těmi, které muže lovily jejich vlastními zbraněmi - splňovaly jim jejich představy o tom, jak by ideální žena měla vypadat. Pamatujte si - největšími otrokyněmi vašeho mužského světa jsou právě ty, které se snaží splnit vaše představy. Dělají všechno pro to, aby se vám zalíbily a ne pro to, aby byly těmi, kterými ve své podstatě jsou. Zatímco ty, které své tajemství minimálně tuší, zůstávají nepovšimnuty a v pozadí. Možná se vám vůbec nelíbí.
Nikdy byste si s nimi nezačali - vaše smůla. Pokud byste je rozpoznali, proměnili by se před vaším zrakem - stali by se z nich Bohyně. A slovo "Bohyně" nemyslím jako metaforu.
Tento svět je hra na slepou babu. Trvá již velmi, velmi dlouho. Rodíme se a umíráme, hledáme jeden druhého, máme však zavázané oči. Když se někoho chytíme, máme pocit, že jsme se konečně našli - dáme dolů šátek a uvidíme svůj omyl, ale už je pozdě. Svůj život jsme svázali s celkem cizí bytostí a tak ho zřejmě znovu promarníme...
NAŠÍM SMYSLEM JE NAJÍT SE - najít se jako muž a žena a až potom jako celé Lidstvo. Základem je PÁR - MUŽ A ŽENA! Náš příběh Hledání pokračuje od chvíle, kdy Adam a Eva odešli z Ráje. Jejich rody se rozdělily a potomci se poztráceli. Nadělali mnoho chyb. TATO DOBA - doba, která přichází - je však o NÁVRATU. Navracíme se k místu, kde jsme se rozešli. Bylo to tehdy PŔED BRANAMI RÁJE. A BYLY JSME TAM DVA. Zdůrazňuji a podtrhuji - dva, ne jeden!
Pokud jsme DVA VYŠLI Z RÁJE, DVA SE DO NĚJ NAVRÁTÍME......

© 19. července 2010, Karol Hlávka, autor je slovenský scénarista a spisovatel

Poznámka ke kopírování:"Převzato ze slovenské verze na webu Karola Hlávka- www.antiluzia.blogspot.com. S laskavým svolením autora pro www.astrohry.cz do češtiny upravila Daniela Viplerová. Tento překlad je možné v nezkrácené a neupravené podobě volně kopírovat a dále rozšiřovat nekomerčním způsobem.