Zdravím Vás, Majko...
Jsem šest a půl roku ve vztahu, oba na sobě velmi intenzivně duchovně pracujeme, nicméně ve vtahu jsme občas jakoby v bludném kruhu, neboť si velice zdrcadlíme. Oba se v určitých fázích cítíme nespokojení a máme pocit, že nám ten druhý nedává to, co potřebujueme. Kdykoliv si jeden postěžuje, druhý na to musí říci, že mu chybí v podstatě totéž. Víme, že to, co chci, tak je lepší dát a pak se mi to vrátí...víme toho hodně teoreticky, prakticky víme, že díky tomuto vztahu jsme oba učinili velký kvantový skok ve svém vývoji. Niméně můj partner je momentálně v období, kdy nemá co dát, jakoby se mu ztratily veškeré rezervy, potřebuje být sám...posílá mě často pryč...trvá to už delší dobu, přestože mi dává najevo, že rozumí tomu, jak je to pro mě obtížné, nemůže s tím nic dělat a já nechci, aby se do něčeho nutil, tak čekám a snažím se mu dát prostor...díky tomu, že se tím trápím(č asto se v noci budím s tísní v žaludku či na srdci, nebo se v průběhu dne v práci rozbrečím), mohu skrze bolest pracovat sama na sobě, uvědomovat si spoustu věcí a spoustu věcí pouštět a jen tak být ve vděčnosti, když usíná vedle mě a nic nechtít...na druhou stranu občas propadám veliké úzkosti, neboť jsme zasnoubeni, máme se za rok brát a o nějakých přípravách na svatbu samozřejmě nemůže být ani řeč, protože ač on ví, že chce, abych byla máma jeho dětí a abychom spolurealizovali své sny, teď nemá, co by dal...nechce se rozejít...já se snažím ho ničím nezatěžovat, snažím se mít a rozvíjet své vlastní činnosti, přesto je to pro mě velice těžké, protože v rámci naší duchovní cesty máme společné přátelé a akce a já mám pocit, jakobych hrála nějakou hru, kdy navenek jsme spolu a uvnitř vztahu je veliký smutek...někdy to nezvládnu a povídám mu o tom, že mě to trápí a že nevím, co mám dělat...
Tři léčitelky mi nezávisle na sobě řekly, že jsme dvojpaprsky a že jediná cesta je v absolutní a bezpodmínečné lásce...dobře, učím se to, beru to...ale pak mi přicházejí informace, že jsem třebas úplně pitomá, že zůstávám v tomto vztahu, když nic teď nic nepřichází, že bych přece měla mít rodinu a děti a domeček a nic z toho nemám...zároveň si plně uvědomuju, že je to pro mě lekce, ale nevím, jaká..jestli zůstat nebo jít...v bolesti chci jít, v klidu chci zůstat...ale nerozumím lekci, ráda bych se radovala a společně sdílela...možná bych to ale bez té bolesti nevěděla, často jsem hledala problémy tam, kde nebyly, byla jsem kritická až hrůza...on mi několikrát nebyl věrný, což asi vypovídá o mně, ale zároveň jsem roky byly ve velké nejistotě, kdykoliv šel do společnosti, kde k tomu mohlo dojít...on tvrdí, že si u mě nemohl být ani tím, co bude za hodinu, že jsme si v pocitu bezpečí a jis toty fiftyfifty...často cítím bezmocnost...a pak přijde vnitřní klid a stále dokola...prosím vás o nějaké nasměrování. Chováme k sobě velikou úctu a jsme si vědomi, co pro sebe znamenáme. Jsme však nyní v temné fázi, kdy se bortí staré vzorce a systémy a víme, že se tranformují vztahy muže a ženy, abychom byli schopni žít ve svobodě, důvěře a zodpovědnosti...ano, rozumím tomu, avšak přesto všechno mám obyčejně lidský a ženský pocit: nejsem hloupá, že zůstávám, neutíká mi život? Při modlitbě před Ježíšovým obrazem, kdy má natažené ruce dopředu a ze srdce mu proudí světlo mi přišel hlas, že jsme si souzeni a že teď to nemohu ještě pochopit...a když jsem se ptala na bolest, odpověděl: Já jsem to snad měl jednoduché? Jdi domů a nebuď pošetilá....Měla jsem pak dlouho pokoj v srdci...pak přijedu k mým rodičům, kteří začnou s otázkami, kdy jako budeme mít děti, kdy jako budeme řešit n ějaké bydlení-jsme v podnájmu, jak si to představuju a že na mě vidí, jak se trápím a že bych měla mít chlapa takového a takového....a já jsem pak na tom tak, že bych nejraději nebyla...ale v lese mi je dobře...
Moc děkuju, že jsem Vám to Riamo mohla napsat.
Odpověď:
Milá Martinko, vaše zkouška se jmenuje ZÁVISLOST a LPĚNÍ. Jsou různé druhy závislostí a závislost má také různé podoby a různé stupně. Vás děsí, ať už vědomě nebo podvědomě, možnost, že by se s vámi přítel rozešel. Co by bylo pak? Co byste si počala? Co by řekli rodiče, známí, přátelé, okolí? Jste přece duchovní blíženci, jak by bylo možné se rozejít? Máte před svatbou, jak všem vysvětlovat, že žádná nebude? Byla by to moje prohra, můj neúspěch, důkaz toho, že jsem nemožná?
Jsou vám některé otázky blízké? Nejistota. Je tu a je jí tolik, že jí ani nemůžete unést. Snažíte se být silná, ale jde to jen do jisté míry. Přesto chcete všechno vydržet, dát příteli prostor pro svobodné rozhodnutí vztah ukončit, či nabrání dechu do dalšího kola vztahu. Tak hodně všechno chcete kvůli všem zvládnout, jste úžasná, ale vaše tělo a vaše Já se bouří. Možná, po přečtení těchto řádků, už se těmto stavům vůbec nedivíte.
Váš přítel zřejmě cítil váš „tlak“ a uzavřel se. Najednou nebylo co sdílet, z čeho se radovat. Možná si taky potřebuje uvědomit, co pro něj tento vztah znamená, jak se v něm cítí, atd. To lze těžko, pokud je člověk pod jakýmkoliv tlakem, tím spíš, pokud má sebemenší pocit vaší závislosti (lpění)na společném vztahu.
Martinko, jsem žena a plně soucítím se vším, co prožíváte. Není to lehké období. Ale věřte mi, že pokud uvolníte vše kolem sebe – ve smyslu třeba i takovém - tak půjdeme od sebe a oba budeme mít příležitost si plně a svobodně uvědomit, co jeden pro druhého znamenáme. Jsme-li skutečně dvojpaprsky, vrátíme se k sobě, nelze jinak. Uvolněte sevření jak sebe sama, tak i přítele. Uvolněte „bludný kruh“. Věci samy se pak dají do pořádku a vše se poskládá, v souladu s plánem vašich duší, v duchu Dobra a Lásky.
Choďte hodně do přírody, když je vám tam dobře. Naleznete tam sílu a inspiraci. v přírodě jsme více otevření spojení se svým Vyšším Já či Božským vedením.
Tato vaše situace je také „pozůstatkem“ jednoho z předchozích životů, kdy jste s přítelem měli vztah matka a syn. Velmi jste ho jako matka milovala, snad víc než je zdrávo. Těžce jste nesla, když se osamostatnil a odešel od vás. Ve vašich očích jakoby dal přednost „jiné“ před vámi. Brala jste to jako vlastní selhání a dostala jste se do zajetí pochybností, zda jste ho neměla k sobě víc připoutat, víc ho držet u sebe a víc ho milovat.
Jak s touto situací souzníte?
Drahá Martinko, přeji vám, abyste oba zvládli své úlohy a sešli se spolu ve společné, bezpodmínečné Lásce. Pokud budete chtít, potěší mě, když mi o tom napíšete.
S Láskou Majka Riama
—————
—————
