Asi před 2 lety jsem potkala jednu paní, díky které jsem se začala blíže zajímat o duchovny svět a o práci na sobě. Myslím si, že mne velmi vela naučila. Myslela jsem si, že na sobě opravdu pracuji, že se věci pohnou požadovaným směrem. Přesto, že mám docela dobré vysokoškolské vzdělání, neumím si najit práci. A to už v podstatě jakoukoli, neboť na všechny žádosti mi odpoví, že nemají volné místo, nebo že vybrali někoho jiného, pokud vůbec odpoví. Těch žádosti bylo opravdu mnoho. Mám velmi rada přírodní látky a práci s nimi v souvislosti se zdravím a léčbou, tak jsem vlastně vybírala i svoji školu. A také ráda učím, chtěla jsem přednášet na vysoké škole. Jenže když si poslem zadost i na základnu školu, i odtamtud mi přijde záporná odpověď :)
Další problém představuje životní partner - prostě ho nevím najit. A to jsem s lidmi v podstatě stále v kontaktu. Vím, že když to nejde takovým způsobem, musím změnit myšlení. Jenže já už nevím jak.
Když jsem tak ale nad tím přemýšlela, zjistila jsem, že se vlastně za ty 2 roky, co jsem na sobě pracovala, nic nezměnilo. Přečetla jsem si i článek Kryon a co dál, možná je to i můj případ, že to jen takto vidím. Navíc se mi začaly jakoby hroutí vztahy v rodině. Kvůli tomu, že jsem prý panovačná a nařizuji :) Chtěla jsem si to vyříkat a nalézt vhodná řešení, ale narazila jsem na odpor. Skončilo to tak, že jsem dostala vynadáno bez možnosti řešení. To už mne dorazilo :) Tak teď nevím, kde dělám chybu a jak dál.
Práce na sobě - to je podle mne pozitivně myslet, odpuštění, sledování svých pocitů, dát svobodu sobě i jiným, přijmout rozhodnutí jiných, nemít předsudky, poslouchat druhých ale i naučit se stát si za svým ale takovým laskavým způsobem a nenechat se vydírat nebo využívat apod.
Tak vlastně teď nevím jak dál, co je to vlastně práce na sobě a co jsem udělala špatně.
Dekuji velmi pěkně
Daniela
Odpověď:
Milá Lubka, nic jste neudělala špatně a práci na sobě v zásadě chápete dobře. Měníte se podle toho a proto vaše okolí reaguje tak, jak reaguje. Dá se říci, že všechno jde správným směrem. TEĎ NECHTE VĚCI SE DÍT.
Často máme stále potřebu něco postrkovat, něco řešit, čistit, něčemu pomáhat…. Je ale neméně důležité nechat věci a záležitosti, ať plynou samovolně. Dát prostor Vesmíru (Bohu, Univerzu…), aby konal. Pro mnohé je představa „nicnedělání“ něčím strašidelným a snad až nepřípustným. Jenže nedělat nic, neznamená apatii a mouchysněztesimě. Stále, i v tomto stavu je dobré zapojit bdělost a nepropásnout „ukazatele směru“, kterými nás Vesmír častuje. Jít pak podle těchto směrovek nám přináší vysněné příležitosti, splněná přání a sny.
Takže když to shrnu, když už nevíte co, nedělejte nic. Je to takový akt ODEVZDÁNÍ ve smyslu: „Už opravdu nevím co bych mohla udělat, tak končím, nedělám nic, pouštím to ze zřetele, ať se děje, co chce, je mi to volné…“. Počkejte, až se vám zjeví jasná „směrovka“ a pak jděte tím směrem a buďte si jistá, že je to směr správný a šťastný. Držte se pocitů svého srdce a nedejte na řeči druhých. Buďte sama sebou a každý den prožijte tak, abyste se na něco v tom dni mohla z celého srdce těšit. Soustřeďte se na každý jednotlivý den, nehleďte na dny, které už byly, ani na ty, které teprve budou (a budou?). Je to osvobozující a úlevné.
Věřím, že se najednou všechno začne hýbat a vy budete spokojená. Jste velmi empatická, tak využívejte tento dar při kontaktu s lidmi. Možná i toto vám otevře nový směr…
S Láskou Majka RIAMA
—————
—————
