Dobrý den. S přítelem jsem byla přes dva roky. Náš rozchod způsobila diskuse na téma společné bydlení. Asi po půl roce chtěl se přítel ke mně nastěhovat (jsme vzdáleni 30 km). Vzhledem k tomu že bydlím v bytě 2+1, v té době s dvěma dospělými dětmi, rozumně jsem mu vysvětlila, že to povede k rozchodu, protože si nedovedu představit v tak malém bytě abychom žili 4 dospělé osoby společně. Navíc jsem věděla, že dcera dostane v krátké době byt, tak jsem se mu snažila vysvětlit, ať počkáme. Pochopil to a asi za půl roku dcera byt dostala a odstěhovala se. V létě jsme společné bydlení probrali i se synem, který u mě ještě zůstal, ale pracuje mimo bydliště, takže domů dojíždí asi 1x za měsíc, nebyl proti. V listopadu loňského roku přítel podal výpověď ze svého bytu, kde mu začala běžet 3 měsíční výpovědní lhůta, s tím že teda od února budeme spolu bydlet. Ovšem v prosinci můj přítel najednou změnil názor a oznámil mi, že se stěhovat ještě nebude a našel si nové bydlení v místě svého bydliště. Byla jsem hodně zklamaná, utěšoval mě tím, že ještě tam mám syna, který tam má domov. Tak jsem to přijala, že teda než bude mít syn své bydlení, u mě prostě nebude. Také jsem si říkala, možná je to rozumné, třeba by to nebylo dobré. Ale pozorovala jsem, že je jeho chování trochu jiné, navíc změnil směny jen na noční, takže jezdil za mnou méně a moc se mnou jakoby nechtěl někam chodit. Ted v únoru dostal svůj byt i syn. Šok byl pro mě, když mi řekl, že se stěhovat nebude a kdy ještě neví. Marně jsem pátrala po důvodu, sám mi to neřekl, jen prostě že ještě ne. Bud to tak budu brát, nebo to nemá budoucnost. Jakoby o nic nešlo, ale mě s tím hodně ranil. Vůbec mu nevadilo, že třeba budu muset prodat byt a jít na menší, protože to asi finančně sama neutáhnu. Akorát ho to urazilo, řekl, že mu také nikdo nepomohl a ráno odjel domů. Diskuse probíhala v klidu, nepohádali jsme se, vůbec jsme se nějak nehádali nikdy. Po třech týdnech dojel, čekala jsem, že snad dojede s kytkou a on si přijel pro věci a přivezl moje co jsem měla u něho a rozloučil se. Ani jsem se nedozvěděla, kde se přestěhoval, neměl zájem mi to ukázat a pozvat mě tam, v té době jak se stěhoval, jsem byla zrovna nemocná. Jsem z toho moc špatná a mám pocit, že se ke mně otočil zády a zbaběle utekl, když jsem potřebovala pomoc. A najednou je vše pryč. Za vším tlustá čára, vůbec tomu nerozumím, jestli jsem udělala já chybu nebo to opravdu nemá smysl. Myslím si, že kdyby mě miloval, jak mi neustále říkal, přece by se takhle nezachoval. Nebo zkusit ještě napsat a snažit se to dát nějak znova dohromady. Po 10-ti dnech, neustále jen pláču, moc mi chybí, nemůžu to přebolet, nevím co dělat. Něco mi pořád říká, ať udělám něco, napíši a tak..Jaký je váš názor. Děkují za odpověď…Jiřina
Odpověď:
Milá Jiřinko, jestli vám něco říká, ať napíšete, zavoláte či něco podobného, udělejte to. Raděj teď, než abyste si ještě dlouho „vyčítala“, že jste to neudělala. Ale zřejmě to na výsledku nic nezmění, jdete teď už každý svou cestou.
Otázka „bydlení“ byla jen zástupná. Oba jste směřovali k osamostatnění a dál pak k tomu, abyste přijali svou zodpovědnost za sebe, svou samostatnost a schopnost postarat se o sebe sama. Skýtá to také mnohé pozitivní novoty jako je volnost, můžu dělat opravdu jen to, co chci, kdy chci a jak chci. I to je důležité „ochutnat“ a umět to přijímat.
Takže se na to podívejte s té lepší stránky a začněte KONEČNĚ ŽÍT SAMA ZA SEBE. Věřte, že je to báječný a opojný pocit. Najděte si aktivity, které vás opravdu těší, obvolejte své přítelkyně a vyražte společně na výlet nebo jen procházku. A pokud kvůli svému dosavadnímu způsobu života moc kamarádek nemáte, i to se dá napravit. Začněte třeba chodit na jógu, nebo pozvěte sousedku na kávu, jistě najdete další příležitosti, kde se můžete seznámit a najít nové přátele. Jen se neuzavírejte doma do samoty a truchlení, nestavte se do role oběti. Jste úžasná žena, plná života, tak si dovolte žít šťastně… A nějaký partner? Přijde ve správný čas. Nejdřív je důležité naučit se žít sama za sebe, teprve pak (jako další „levl“) přijde žití a soužití ve dvou…
Přeji vám hodně štěstí Jiřinko a posílám láskyplné požehnání. Připadá mi, že jste jako krásný motýl, který se teprve klube ze své kukly, má ještě slepená křídla a truchlí pro svou kukličku, kterou musel opustit. Ale až oschnou křídla, až je narovnáte a prohlédnete si, jak jsou vlastně krásná, jak celá jste krásná, až se proletíte, až…až…tak začnete vnímat vše úplně jinak. :)
S Láskou Majka RIAMA Rob
—————
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
—————
