Drazí přátelé,
Já jsem Jeshua. Jsem s vámi. I přes překážky prostoru a času stojím vedle vás - pociťte mě ve svém srdci. Jsem důvěrně obeznámen s tím, jaké to je být lidskou bytostí – s jejími výškami i hloubkami. Prozkoumal jsem celou oblast lidských pocitů a uvnitř tohoto světa extrémů jsem nakonec našel cestu ven: průchod k jinému způsobu pohledu na věci, přes který se celá zkušenost být člověkem představuje v jiném světle – způsob, který vytváří klid a mír ve vašem srdci.
Právě o tomto východu, o tomto průchodu, bych s vámi dnes rád hovořil. Mnozí z vás se nacházíte v dilematu: v boji, který máte sami se sebou. Ve vaší mysli žije myšlenka, že byste měli být lepší a jiní, než jste teď. Myšlenka, že byste měli být vyspělejší, svatější, lépe následovat jistá pravidla a mít o sobě vyšší ideály – tyto ideály jsou však falešné. To vše je založené na myšlence, že nejste dobří takoví, jací jste: že existuje něco jiného, že máte sílu změnit sami sebe, že máte kontrolu nad tím, že jste člověk. To je však zastaralá myšlenka, taková, kterou jste plně zakusili ve velmi staré éře.
Tato myšlenka existovala částečně v Atlantidě, kde jste vyvinuli třetí oko a kde jste ho pociťovali jako pozorovací centrum ve vaší hlavě. Z tohoto třetího oka jste mohli vnímat a odtud jste také chtěli zasahovat, formovat život dle svých přání. Existovala ve vás určitá tendence dominovat, tato tendence však byla taktéž inspirována vaším pojetím pravdy. Měli jste představu, že jednáte na základě vyšších principů, a proto děláte to, co je „správné“ – a tak je tomu vždy. Moc je vždy zahalena představami, jež jsou považovány za správné. Celá ideologie je pak postavena kolem takové představy a dělá z ní světonázor, který se jeví jako snaha o to, co je správné, přestože se v podstatě snaží kontrolovat život – jak ve vás, tak v druhých.
Moc korumpuje – odcizuje vás od přirozeného proudu života, který je přítomen v každé lidské bytosti. Moc vám dává představu tvárnosti, která je ve skutečnosti založena na iluzi. Život, jak ho znáte, není poddajný tímto způsobem a není vytvářen rozumem, vůlí nebo třetím okem. Život nezapadá do světonázoru nebo systému a nemůže být organizován na základě mentálních procesů.
Po dlouhou dobu jste vstupovali do boje se svou lidskostí – s lidským údělem. Mnoho spirituálních cest je založeno na představě, že na sobě musíte pracovat, že se musíte povyšovat a že na sebe musíte uvalit naplánovanou cestu jednání, která vás zavede do ideální situace. Tato představa však vytváří více vnitřního boje. Pakliže začnete s představou požadovaného ideálu, ukládáte na sebe kritéria, o kterých vnitřně velmi dobře víte, že je nechcete nebo nemůžete splnit – a tak selháváte hned na počátku.
Pociťte nyní energii tohoto způsobu myšlení: co sami sobě činíte, jaké energie přichází z potřeby vnucování, z cíle zdokonalovat sám sebe a z touhy organizovat život, své emoce a své myšlenky. Pociťte tuto energii potřeby kontroly. Je to láskyplná energie? Často se tato energie představuje jako láska, jako dobro a pravda, ale takto se vždy ukrývá sama moc. Pro lidi je proto jednodušší ji přijmout. Moc neukazuje svou tvář otevřeně: moc svádí prostřednictvím myšlenky. Proto je lepší nepřemýšlet, ale cítit, co vám touha kontrolovat život provádí. Podívejte se na sebe ve svém každodenním životě, v současnosti, ve svém životě nyní. Jak často se sebou stále bojujete, zavrhujete to, co ve vás vyvstává, co ve vás přirozeně pramení a chce proudit? V tomto stavu hodnocení zasedá kritická energie, chlad: „to by nemělo být, to je špatně, to musí jít pryč.“ Pociťte tuto energii – pomáhá vám?
Nyní vám chci umožnit nahlédnout na sebe jiným způsobem: vzít vás na místo, kde může dojít ke změně, avšak bez bojování a těžkopádného řešení sebe sama. Aby to bylo jasné, dovolte mi uvést příklad. Představte si, že se ve vašem životě děje něco, co ve vás vyvolává pocity hněvu nebo podráždění – cokoli chcete pojmenovat. Nyní můžete na hněv reagovat různými způsoby. Pokud nejste zvyklí uvědomovat si své emoce a vaše reakce jsou velmi primární, pak zde neexistuje nic jiného než hněv – jste rozhněvaní, tečka. Jste v něm pohlceni a ztotožňujete se s hněvem. Často se pak stává, že odložíte příčinu svého hněvu mimo sebe – promítáte vinu na někoho jiného. Někdo jiný udělal něco špatně a je to jeho nebo její vina, že jste naštvaní. Tohle je nejzákladnější reakce – ztotožňujete se se svým hněvem, jste nahněvaní.
Další možností je to, co nazývám druhý způsob jednání. Jste naštvaní a ve vaší hlavě okamžitě vyvstane hlas, který říká: „Tohle by se nemělo stát, to je špatně, není dobré, že jsem se rozčílil/a, musím to potlačit.“ Je možné, že potlačovat hněv vás učili prostřednictvím náboženské výchovy nebo ze společenského hlediska. Například: je lepší, hezčí, morálnější neukazovat svůj hněv ostatním. To se jistě uplatňuje na ženách, že se nehodí, aby otevřeně vyjadřovaly svůj hněv – že to není dost ženské.
Existují všechny možné druhy představ, ke kterým jste byli přemluveni a které způsobují, že soudíte hněv ve vás. Co se stane pak? Je ve vás hněv a okamžitě se řine názor: „to není dovoleno, to je špatně.“ Váš hněv se tak stane vašim stínem, protože, doslova, nesmí vyjít na Světlo – neměl by být spatřen. Co se s tímto hněvem stane, když je takto potlačen? Nezmizí, schová se za vašimi zády, aby vás ovlivňoval jinými způsoby. Může vám způsobit strach a úzkost. Nemůžete využít moc, která sídlí v hněvu, protože si ji nedovolíte použít. Můžete ukázat svou sladkou, hezkou, nápomocnou stránku, nikoli však vášnivou a rozhněvanou stránku – rebelskou stránku sebe sama. Tak se tedy hněv uzamkne a vy si myslíte, že jste jiní než ostatní, protože máte tyto pocity. Můžete se tak od ostatních dokonce distancovat. V každém případě tohle vytváří hořký konflikt uvnitř vás samých a zdánlivě mezi dvěma já, Světlým a Temným já. Mezitím jste lapeni v této bolestivé hře a to bolí uvnitř, protože nemůžete sami sebe vyjádřit. Je to právě tohle hodnocení, které vás omezuje.
Opravdu se díky této reakci stanete lepším člověkem? Vede vás potlačování vašich vlastních emocí k ideálu mírumilovného, milujícího člověka? Když vám to vše popisuji, můžete velmi jasně vidět, že tento typ reakce nefunguje – nevede ke skutečnému míru, ke skutečné rovnováze. Přesto si toto všechno způsobujete. Velmi často umlčujete své emoce, protože nejsou v souladu s vaší morálkou a vy si tuto morálku neuvědomujete – odkud pochází, kým nebo čím byla ve vás krmena? Proto vám doporučuji: nepřemýšlejte o tom, ale pociťujte to. Pociťujte tuto energii, která sídlí v hodnoceních, kterými sami sebe provokujete, pociťte energii představ o tom, co je ideální a co byste „měli dělat“, jenž často pochází ze zdánlivě vysokých motivů – nechejte to být. Nestanete se osvícenými tím, že budete mírnit své emoce a systematicky je potlačovat.
Existuje třetí cesta – třetí způsob, jak prožívat své vlastní lidské emoce. První způsob byl zcela se identifikovat se svým hněvem jako v předchozím příkladu. Druhý způsob byl vytlačit hněv ven, potlačit a odsoudit ho. Třetí způsob je povolit ho – nechat ho být a přesáhnout ho. To je to, co dělá vědomí. Vědomí, o kterém hovořím, nesoudí – je to stav bytí. Je to způsob pozorování, který je zároveň tvůrčí. Nyní mnoho duchovních tradic říká: buďte si vědomi sami sebe, to stačí. Ale pak si kladete otázku: jak je to možné? Jak může vědomí samo o sobě přinést změnu v proudu mých emocí? Musíte si uvědomit, že vědomí je samo o sobě velmi silné. Je mnohem více, než pasivní registrace emocí – vědomí je intenzivní tvůrčí silou.
Nyní si představte, že něco ve vnějším světě ve vás vyvolává silnou emoci – například, hněv. Když se s ním vypořádáte vědomě, můžete ho v sobě plně pozorovat. Nic s ním neděláte, přičemž ho zároveň pozorujete a sledujete. Už se neztotožňujete s hněvem, neztrácíte v něm sami sebe, jen dovolujete hněvu být tím, čím je. To je stav nezaujatosti, ale nezaujatosti, která nabírá ohromnou sílu, protože vše, co jste se naučili vás svádí a přitahuje do vašich nálad, dovnitř emoce hněvu a strachu. A aby to bylo ještě složitější, jste taktéž přitahováni k souzení tohoto hněvu a strachu. Jste tedy přitahování dvěma způsoby a odtahováni od vědomí, od východu, o kterém jsem hovořil na začátku: východ, který je cestou k vnitřnímu míru. Vaše obvyklé způsoby nakládání s emocemi vás od tohoto středu, takříkajíc od tohoto vědomí odtahují a přesto je to jediná cesta ven. Pouze tím, že tiše pozorujete celý rozsah emoce se nestáváte nevědomými, zůstáváte plně přítomni. Nemusíte se nechat přitahovat ani k emoci ani k hodnocení této emoce. Díváte se na ni s plným vědomím s pocitem jemnosti: „takhle to ve mě je.“
„Vidím, že ve mě vyvstává hněv, cítím, jak proudí mým tělem.“ „Můj žaludek reaguje nebo mé srdce, moje myšlenky závodí, aby ospravedlnily důvody mých emocí.“ „Mé myšlenky mi říkají, že mám pravdu, ne ta druhá osoba.“ Tohle vše se může stát, když se pozorujete, neztotožňujte se však s tím. Neutopte se v tom, nechoďte dolů. To je vědomí – to je jasnost mysli. Tímto způsobem přivádíte k odpočinku démony ve svém životě: strach, hněv, nedůvěru. Dáváte jim sílu, když se s nimi ztotožňujete nebo s nimi bojujete tím, že je soudíte – v obou směrech je tak vyživujete. Jediná cesta jak je překročit je povznést se nad ně svým vědomím – nebojovat s nimi, zkrátka je nechat být.
Co se pak stane s vámi? Vědomí není něco statického, věci nezůstanou tak, jak jsou. Všimnete si, že když nevyživujete energii emoce nebo jejího hodnocení, postupně se vytratí. Jinými slovy, vaše rovnováha zesílí, vaše základní pocity se stanou mírumilovnější a radostnější. Pakliže již neexistuje boj ve vašem srdci a duši, radost probublává nahoru. Vidíte život mírnějším okem. Vidíte pohyby emocí ve svém těle a pozorujete je. Stejně tak pozorujete myšlenky, které začínají závodit ve vaší hlavě, mírným a jemným pohledem. Vězte, že schopnost pozorovat a nebýt pohlcen je něco velmi mocného a silného. O tom to celé je: to je ten východ!
Nyní, právě v tomto okamžiku, bych vás chtěl požádat, abyste zakusili sílu svého vlastního vědomí – čistého bytí – a osvobození, které vám umožní pocítit, že neexistuje nic, co musíte sami v sobě změnit. Pociťte klid a jasnost tohoto vědomí: toho, kým skutečně jste. Dejte stranou falešná hodnocení. Dovolte emocím proudit a nepotlačujte je – jsou vaší součástí a některé obsahují zprávu. Zeptejte se sami sebe, zda máte emoci, které se bojíte, která vás obtěžuje, se kterou bojujete? Možná tu, která je pro vás tabu? Dovolte ji nyní přijít ve formě dítěte nebo zvířete – projevit se, ukázat se. Ono dítě se může zcela vyjádřit, může se dokonce chovat neslušně. Ať se děje cokoli, musí mu být umožněno dělat vše, co chce a říct vám, co cítí. Vy jste vědomí, které se dívá a říká: „Ano, chci tě vidět, chci slyšet tvůj příběh, vyjádři ho.“ „Řekni mi svůj příběh, protože je tvojí pravdou. Nemusí být tou Pravdou, ale chci slyšet tvůj příběh.“ Prožívejte tímto způsobem své emoce a neodmítejte je. Jen ať k vám promlouvají. Zacházejte s nimi s jemností moudré staré osoby a pozorujte, co to dítě nebo zvíře přináší. V negativní emoci je často skrytá čistá životní síla, která se chce vynořit, ta, která byla přidušena k smrti všemi těmi hodnotícími předsudky. Nechejte dítě nebo zvíře, ať k vám přiskáče. Možná, že se nyní mění jeho vzhled – přijměte ho s milující otevřeností.
Vědomí transformuje – je to ohromný nástroj pro změnu a zároveň nechce měnit nic. Vědomí říká: „Ano – ano tomu, co je!“ Je vnímavé a přijímá vše, co je a to mění vše, protože vás to osvobozuje. Nyní jste svobodní – nejste již v nemilosti svých emocí nebo jejich hodnocení. Tím, že je necháte být, ztrácí nad vámi svou kontrolu. Pochopitelně, že se ještě někdy stane, že jste emocemi, předsudky přemoženi – to znamená být člověkem. Snažte se v nich neuvíznout a netrestejte se za to: „Bože, nedosáhl jsem Jasného Vědomí – musím dělat něco špatně.“ Pokud tak učiníte, můžete spustit znovu valící kouli hodnocení. Vždy se můžete vrátit k východu, k míru tím, že se sebou nebojujete. Pozorujte, co tam je, a nenechte se mýlit: nebýt tím přitahován je ohromná síla. To je síla skutečné spirituality. Skutečná spiritualita není morálkou – je to způsob bytí.
© Pamela Kribbe 2012
www.jeshua.net
Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz
—————
—————
