2.úryvek z knihy Neale Donalda Walsche Hovory s Bohem
Když říkáš, že modlitba je vyjádřením vděčnosti za to, co je, znamená to, že Bůh nedělá nic, že všechno, co se stane po modlitbě, je důsledkem působení modlitby?
Věříte-li, že Bůh je nějaká všemohoucí bytost, která poslouchá všechny modlitby, na některé odpovídá „ano“, na jiné „ne“ a na zbytek „možná, ale ne teď“, pak se mýlíte. Jakým pravidlem by se řídil při svém rozhodování?
Věříte-li, že Bůh ROZHODUJE O VŠEM VE VAŠEM ŽIVOTĚ, pak se mýlíte.
Bůh je pozorovatel, nikoliv tvůrce. Bůh je připraven vám pomoci, ale ne takovým způsobem, jak možná očekáváte.
ÚKOLEM BOHA NENÍ VYTVÁŘET OKOLNOSTI A PODMÍNKY VAŠEHO ŽIVOTA. Bůh vás stvořil podle obrazu svého. Vy tvoříte zbytek užitím schopností, které vám dal Bůh. Bůh stvořil život. Dal však člověku svobodnou vůli, aby se svým životem mohl nakládat podle svého přání.
V tomto smyslu JE VAŠE VŮLE VŮLÍ BOŽÍ.
Svůj život žijete tak, jak jej žijete, a JÁ VÁM DO TOHO NEZASAHUJI.
Tohle je velká iluze, v níž žijete: že Boha zajímá, co děláte.
Nezajímá mě, co děláte, ale vy to nechcete slyšet. Zajímá vás, co dělají vaše děti, když je pošlete ven, aby si hrály? Považujete za důležité, zda hrají na babu nebo na schovávanou? Samozřejmě že ne, protože víte, že se jim nic nemůže stát. Připravili jste jim prostředí, které považujete za přátelské a bezpečné.
Samozřejmě že doufáte, že se jim nic nestane. A když se jim náhodou něco stane, pomůžete jim, vyléčíte je a umožníte jim, aby se opět cítili bezpečně, aby byly šťastné a opět si hrály. A druhý den vás opět nebude zajímat, zda budou hrát na babu nebo na schovávanou.
Samozřejmě jim řeknete, které hry jsou nebezpečné. Nemůžete jim však bránit v tom, aby dělaly nebezpečné věci. Ne vždycky. Ne v každém okamžiku od této chvíle do smrti. Rozumní rodiče si to uvědomují. Nicméně rodiče mají starosti o výsledek. Tato dichotomie – nepříliš velký zájem o proces, ale velký zájem o výsledek – dost přesně charakterizuje dichotomii Boha.
Bůh se však v jistém smyslu nezajímá ani o výsledek. Nezajímá se o KONEČNÝ VÝSLEDEK. Je to proto, že konečný výsledek je zaručený.
A tohle je vaše další velká iluze: že výsledek života je nejistý.
Právě pochybnosti o konečném výsledku stvořily vašeho největšího nepřítele, kterým je strach. Neboť jestliže pochybujete o výsledku, pak musíte pochybovat také o Stvořiteli – musíte pochybovat o Bohu, musíte žít celý život ve strachu a s pocitem viny.
Pochybujete-li o Božích úmyslech – a o schopnosti Boha dosáhnout konečného výsledku – jak se můžete uvolnit? Jak můžete najít klid?
Ačkoliv je Bůh dokonale schopen své úmysly realizovat, vy tomu nemůžete a nebudete věřit (přestože tvrdíte, že Bůh je všemohoucí), a proto si ve své představivosti budete muset vytvořit MOC ROVNOU BOHU, abyste našli sílu, která je schopna ZMAŘIT VŮLI BOŽÍ. A proto jste si ve své mytologii vytvořili bytost, které říkáte „ďábel“. Dokonce si představujete, že Bůh s touto bytostí bojuje (neboť si myslíte, že Bůh řeší problémy stejným způsobem jako vy). A nakonec si představujete, že by Bůh mohl tento boj prohrát.
TOHLE VŠE JE POPŘENÍM VŠEHO, CO VÍTE O BOHU, ALE NA TOM VÁM NEZÁLEŽÍ. ŽIJETE VE SVÉ ILUZI A V NEUSTÁLÉM STRACHU, PROTOŽE JSTE SE ROZHODLI POCHYBOVAT O BOHU.
Kdybyste však učinili nové rozhodnutí, co si myslíte, že by se to stalo?
Řeknu vám tohle: žili byste tak, jako žil Budha. Jako žil Kristus. Jako žili všichni světci, které zbožňujete.
A přece by vám lidé nerozuměli, stejně jako nerozumějí většině světců. Kdybyste se snažili vysvětlit svůj pocit pohody, svou radost, svou vnitřní extázi, poslouchali by vaše slova, ale neslyšeli by je. Snažili by se vaše slova opakovat, ale přidávali by svá.
Divili by se, jak můžete mít něco, co oni nemohou najít. A pak by začali žárlit. Jejich žárlivost by se brzy změnila v zuřivost a ve svém hněvu by se snažili přesvědčit vás, že to jste vy, kdo nerozumí Bohu.
A kdyby se jim nepodařilo zkazit vám radost, snažili by se uškodit vám; tak velká by byla jejich zuřivost. A kdybyste jim řekli, že ani smrt vás nemůže připravit o vaší radost, ani změnit vaše přesvědčení, zajisté by vás ZABILI. Kdyby pak viděli, s jakým klidem jste smrt přijali, považovali by vás za světce a opět by vás začali milovat.
NEBOŤ JE V POVAZE LIDÍ MILOVAT, ZNIČIT A PAK OPĚT MILOVAT TO, ČEHO SI VÁŽÍ NEJVÍC.
Ale proč? Proč to děláme?
Veškerá lidská činnost je motivována buď láskou nebo strachem. Ve skutečnosti existují jen dvě emoce – pouze dvě slova v jazyce duše. Jsou to opačné póly velké polarity, kterou jsem vytvořil, když jsem stvořil vesmír a váš svět.
Tyto dva body – alfa a omega – umožňují existenci systému, kterému říkáte „relativita“. Bez těchto dvou bodů, bez těchto dvou myšlenek by nemohla existovat žádná jiná myšlenka.
Každá lidská myšlenka a každá lidská činnost je založena buď na lásce nebo na strachu. Člověk nemá žádnou jinou motivaci a všechny ostatní myšlenky jsou odvozeny z těchto dvou základních myšlenek. Jsou různými verzemi – různými variacemi na totéž téma.
Přemýšlejte o tom a uvidíte, že to je pravda. To, čemu říkám řídící myšlenka, je buď myšlenka strachu nebo myšlenka lásky. To je základní myšlenka za každou myšlenkou. Je to první myšlenka. Je to prvotní síla. Je to surová energie, která pohání motor lidského života.
A tímto způsobem produkuje lidské chování znovu a znovu opakované zážitky a zkušenosti. Proto lidé milují, ničí a opět milují: člověk se vždycky pohybuje mezi těmito dvěma základními emocemi. Láska probouzí strach, strach probouzí lásku, láska probouzí strach….
…A příčinu najdete v první lži – ve lži, kterou považujete za pravdivou – že Bohu nelze důvěřovat, že na Boží lásku není spolehnutí, že Boží přijetí je podmínečné a že konečný výsledek je tudíž nejistý. Nemůžete-li se spolehnout na Boží lásku, na ČÍ lásku se potom můžete spolehnout? Jestliže se od vás Bůh odvrátí, když se nechováte správně, neudělají totéž pouzí smrtelníci?
…A PROTO SE V TAKOVÉ CHVÍLI ZŘEKNETE SVÉ NEJVYŠŠÍ LÁSKY A VÍTÁTE SVŮJ NEJVĚTŠÍ STRACH.
Neboť jakmile řeknete „Miluji tě“, začnete se obávat, zda uslyšíte stejnou odpověď. A jestliže ji uslyšíte, okamžitě dostanete strach, že právě nalezenou lásku ztratíte. A tak se veškerá vaše činnost stává reakcí – obrannou proti možné ztrátě – zatímco se bráníte, abyste neztratili Boha.
Kdybyste si však uvědomili, kdo jste – že jste nejpozoruhodnější, nejúžasnější a nejskvělejší bytost, jakou Bůh kdy stvořil – nikdy byste neměli strach. Neboť kdo by mohl odmítnout něco tak nádherného? Dokonce ani Bůh by nemohl najít žádnou vadu u takové bytosti.
Ale vy nevíte, kdo jste a domníváte se, že jste mnohem míň. A kde jste na to přišli? Od jediných lidí, kterým ve všem věříte. OD SVÉ MATKY A SVÉHO OTCE.
Tito lidé vás milují ze všech nejvíce. Pro by vám tedy lhali? Ale nevyčítali vám všelijaké nedostatky? Neříkali vám, abyste nevyjadřovali své názory? Nekárali vás ve chvílích, když jste se cítili nejlépe? A nenabádali vás, abyste se vzdali svých nejkrásnějších představ?
Toto jsou informace, které jste dostávali a přestože neodpovídají Božím měřítkům a nejsou tedy poselstvím od Boha, právě tak dobře jím mohly být, neboť jste je dostali od bohů vašeho světa.
Právě vaši rodiče vás učili, že láska je podnebná – často jste si jejich podmínky uvědomovali – a proto přenášíte tuto zkušenost do svých milostných vztahů.
A také do vztahu k Bohu.
Na základě této zkušenosti jste si vytvořili své představy o Bohu. V tomto rámci vyjadřujete svou pravdu. „Bůh je milující,“ říkáte, „porušíte-li však jeho přikázání, navždy vás zatratí a uvrhne vás do věčného vyhnanství.“
Nezakusili jste snad zavržení svých rodičů? Nepoznali jste bolest jejich zatracení? Jak byste si tedy mohli myslit, že ve vztahu k Bohu je to jiné?
Zapomněli jste, jaké to bylo když jste byli milováni bezpodmínečně. Už si nepamatujete, jaké to je, když vás miluje Bůh. A na základě své zkušenosti se snažíte představovat si Boží lásku.
Roli „rodiče“ připisujete Bohu a vidíte ho jako Boha, který vás odměňuje nebo trestá podle toho, jak se mu líbí vaše chování. To je však zjednodušené pojetí Boha, založené na vaší mytologii. Nemá nic společného s Bohem, jímž jsem.
Když jste založili celý myšlenkový systém o Bohu na základě lidské zkušenosti, místo na duchovních pravdách, začnete vytvářet realitu kolem lásky. Tato realita je založena na strachu, neboť vychází z vaší představy o strašném, pomstychtivém Bohu. Vaše řídící myšlenka je mylná, ale kdybyste ji odmítli, narušili byste celou svou teologii. A přestože by nová teologie byla vaší spásou, nemůžete ji přijmout, neboť POJETÍ BOHA, KTERÉHO SE NEMUSÍTE BÁT, KTERÝ NEODSUZUJE A KTERÝ NEMÁ ŽÁDNÝ DŮVOD TRESTAT, JE PŘÍLIŠ VELKOLEPÉ NA TO, ABY JE OBSÁHLA I VAŠE NEJVZNEŠENĚJŠÍ PŘEDSTAVA O BOHU.
Tato realita založená na strachu určuje způsob, jakým prožíváte lásku; ve skutečnosti jej vytváří, neboť si nejen představujete, že DOSTÁVÁTE lásku, která je podmínečná, ale také vidíte sami sebe, jak lásku DÁVÁTE stejným způsobem. A zatímco si stanovíte své podmínky, část vašeho já si uvědomuje, že skutečná láska je něco jiného. A přesto se zdá, že jste bezmocní změnit způsob, jakým lásku dáváte. Máte špatné zkušenosti a nechcete být už nikdy zranitelní.
(Vaše /mylné/ představy o lásce vám brání prožívat ji čistě. Proto ani Boha nepoznáte takového, jaký skutečně je. Dokud mě nepoznáte. Neboť přijde okamžik našeho usmíření a vy nebudete schopní popírat mě navždy.)
Veškerá lidská činnost je založena na lásce a strachu. Rozhodnutí týkající se podnikání, politiky, náboženství, vzdělání, sociálních programů, ekonomických cílů, války a míru, obrany a agrese; rozhodnutí hromadit nebo rozdávat, sjednocovat nebo rozdělovat – jakékoliv svobodné rozhodnutí, které učiníte, vychází z jedné ze dvou možných myšlenek: z myšlenky lásky nebo z myšlenky strachu.
Strach je energie, která omezuje, uzavírá, skrývá, hromadí a poškozuje.
Láska je energie, která rozšiřuje, otvírá, odhaluje, sdílí a léčí.
Strach zahaluje naše tělo, láska nám dovoluje, abychom zůstali nazí. Strach lpí na všem, co máme, láska rozdává všechno, co máme. Strach v nás probouzí nenávist, láska uklidňuje. Strach napadá, láska léčí.
KAŽDÁ LIDSKÁ MYŠLENKA JE ZALOŽENA NA JEDNÉ Z TĚCHTO DVOU EMOCÍ. V TOMTO OHLEDU NEMÁTE NA VYBRANOU, PROTOŽE ŽÁDNÉ JINÉ EMOCE NEEXISTUJÍ. MŮŽETE SI VŠAK SVOBODNĚ ZVOLIT JEDNU Z NICH.
Pokračování příště...
ukázku z knihy Hovory s Bohem od Neale Donalda Walsche
Pro www.cestakmedusi.cz zpracovala Majka Riama Rob. Tento článek může být dále šířen a kopírován v nezkrácené a neupravené podobě a pouze pro nekomerční účely, pokud bude připojena celá tato poznámka i se všemi aktivními odkazy. Děkuji za pochopení.
—————
—————
