Dobrý večer jmenuji se František Kováč, dnes jsem našel vaše stránky a mám pocit vám napsat prosbu,nevím jak jít dál,prožívám smíšené pocity o životě,nevím jak dál,jsem jak na dráze,pracuji na sobě celý život a vždy se dostanu do bodu,kdy cítím samotu,cítím osamění,miluji vnitřní ticho,snažím se žít přítomným okamžikem a rozvíjet vnitřní ticho,ale jsem v situaci mrtvého bodu,ta kolísavost je vyčerpávající,samozřejmě s vědomím že to přejde,že je to dočasné,dříve jsem věřil,že to je trest,či že to je dobře apod.Dnes vím,že je to jen má mysl,ale nevím kudy kam,jestli rozvíjet současný vztah,který je v určitých bodech náročný,snažíme se o dítě,nejde nám to a je to někdy i stresující,jelikož jsem typ,který má rád když to přichází přirozeně,ale my už tlačíme na pilu,hlavně jsem v koncích o sobě,co změnit,abych se stal tím co je mým štěstím,protože to nevím.Děkuji Vám za odpověd a radu,kterou s vděkem příjmu,protože momentálně co provádím a snažím se dělat a tak žít je vše vnitřně přijímat to co vnímám v sobě i navenek.Děkuji František
Odpověď:
Milý Františku, děkuji za váš dotaz, který v obdobných variacích slýchám dost často. Všichni, kteří už nějaký čas „jsme probuzení“ a pracujeme na sobě, opakovaně procházíme fází tzv.mrtvého bodu nebo bodu nula, jak chcete. Vnímám, že to je vždy, když má nastat uvnitř nás nějaká významnější změna.
Je to jako když pracuji, pracuji, vstřebávám informace, zkouším, prožívám, ale najednou NIC, NULA. Chvíle ticha a zdánlivě ničeho. Zdánlivě! Protože jinak je to okamžik, když se vše (většinou mimo naše vědomí) dotváří, docvakává, dolaďuje, aby až na své místo zapadne poslední kousek pomyslného puzzle-obrázku, vše mohlo zazářit v celé své kráse. Pak i vy uvnitř pocítíte pocit „nového začátku“, že něco uvnitř je zkrátka hotové, jiné, vnímáte tytéž záležitosti jinak…a s novou chutí se vrháte do dalšího tvoření, zkoušení, prožívání, atd. Stále dokola, do chvíle, kdy VÍTE a vědomí se vám otevře jak nádherný květ.
Období NULA je také čas, kdy můžete pozorovat své pocity, vnímat, zda dokážete být stále víc a častěji ve svém středu a „trénujete“ udržet si vnitřní klid. Navíc když procházíte v partnerském vztahu tím, že usilujete o početí miminka a nedaří se. Stokrát jste to jistě slyšeli, ale mám to zopakovat po stoprvé – neusilujte. Vnímejte jeden druhého, dávejte si lásku, radost, hravost…neberte se tak vážně…nejste pupek světa, odlehčete situaci, která vás obklopuje. Přijměte i možnost, že nebudete mít miminko. Některé ženy jsou tu, aby si užilí být ženou, aby byly hýčkány a také, aby se naučily být Ženou. Mateřství si prožily vrchovatě v některých minulých životech. Tak probuďte ve své partnerce Ženu a ukažte jí případně další rozměr bytí. Když ona bude Ženou, vy se budete cítit jako pravý Muž a král. :)
Františku, buďte sám k sobě laskavější a méně kritický. Jste moudrá duše, která má tu čest, v této době velkých změn na Zemi, být při tom a aktivně se podílet na těchto změnách. Máte potenciál, který se odkrývá pomalu, ale jistě. Jdete-li svou cestou s otevřeným srdcem, mnozí když to vidí, udělají totéž. A to je také vaše poslání…
S Láskou Majka RIAMA Rob
—————
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
—————
