Hezké dobré odpoledne milá paní Majko, objevila jsem Vaše stránky i s Poradnou a jsem za to moc ráda a smím se i já na Vás obrátit s prosbou o pomoc?-byla bych Vám moc vděčná.
Mám dlouholetý problém - před 2 lety a skoro už 6 měsíci se se mnou "rozešel" Pavel a stejně dlouhou dobu jsem i bez práce-nemám už ani žádné peníze-na účtu mám dluh, u mamky mám dluh.
Co se Pavla týče, v posledních dnech už záležitosti kolem něj prožívám lépe,ale kvůli tomu co teď ve své hlavě "řeším" s tátou, tak se Pavel trochu odsunul,ale vyřešeného ho také ještě nemám..
..teď mě momentálně nejvíce trápí záležitosti, různé situace s TÁTOU - tedy jak a co mi v těch situacích říká-někdy je i sprostší a jednu takovou situaci mám právě stále v sobě,i když už se odehrála asi před měsícem a půl ,..táta už na to určitě zapomněl hned jak se to odehrálo, a já se tím DOTEĎ TRÁPÍM..
Tu situaci už mám sepsanou-je docela dlouhá, proto bych se Vás nejprve ráda zeptala a poprosila Vás, zda Vás tímto mým problémem smím zatěžovat , zda bych Vám jí mohla poslat, - tuto mou konkrétní situaci,která nastala v konkrétní den a já nevím,zda s tím za ním ještě jít-abych to neměla v sobě, nebo je chyba jen u mě a mám si to zpracovat jen sama v sobě? Mohla byste se mi na to prosím podívat s pomocí Vašich věšteckých metod a sdělit mi co se po mně chce?
Byla bych Vám neskutečně vděčná. Moc Vám děkuji
S přátelským pozdravem Dana
Popis situace s tatínkem:
Omlouvám se za ten "výraz" v té situaci, ale takto to táta řekl a právě ten výraz mě mrzí, tak jsem Vám vše napsala jak bylo. Děkuji
Táta používá takováto "slovíčka",nebo takovéto ostřejší výrazy,když je rozčilený a to kolikrát mamce takovéto výrazy říká(ale myslím,že je nemyslí zle, spíš chce tím vyjádřit ten důraz), ale ta to dokáže v pohodě vypustit, mně řekne něco takového málokdy a když, tak jsem se na to vždy ozvala, ale tentokrát právě bohužel ne..
Tedy situace proběhla takto:
Byl všední den a já si opět šla mýt hlavu později, ale věděla jsem,že do půlnoci to stihnu, tak jsem do toho šla. A vše by bylo v pohodě, protože před půlnocí jsem se jako vždy s tátou rozloučila a šla spát. Táta ještě seděl venku a kouřil tam a pil pivo. Mamka už se taky chystala spát, ale měly být bouřky a to vždy bere domů Badyho(bouřek se bojí) a spí s ním dole v jídelně. Takže i tentokrát už byla mamka i Bady nachystaní dole na spaní.
Já už byla nahoře v posteli, ale potřebovala jsem znovu na záchod, ŠLA JSEM TAKTO I PŘEDEŠLÝ DEN-že už jsem byla v posteli,ale ještě se vrátila znovu na záchod.
Jenže jsem ZESHORA slyšela, že ze záchodu odchází právě máma a zhasla, tak jsem tam nechtěla znovu hned rozsvícet,protože táta vždy nadává, že takto se opotřebovávají žárovky a nemá to rád, a právě jsem slyšela,že už šel také domů-chystat se spát. Tak mě napadlo, že abych hned NEROZSVÍCELA NA ZÁCHODĚ, a také že TÁTU TEDY PUSTÍM DO KOUPELNY a na Wc ať si tam udělá co potřebuje-tedy jsem chtěla udělat DOBRÉ GESTO,vyjít mu vstříc - a nakonec jsem si tím spíš "uškodila" - jak jsem se chtěla VYHNOUT NĚČEMU PRO MĚ NEPŘÍJEMNÉMU, tak tím spíš se to pak stalo a já mu toto SVÉ VSTŘÍCNÉ GESTO pak ani NEVYSVĚTLILA-NEOBHÁJILA SE, ale to trošku předbíhám.
Tak mě tedy napadlo, že abych nesvítila hned na tom záchodě, a že ho pustím tedy do té koupelny apod., že já PŮJDU ještě na chvíli za Badym do kuchyně a jídelny,kde měli s mámou spát. Do této chvíle bylo VŠE V POHODĚ a právě, že i přes den to bylo s tátou v pohodě, tak by mě ani nenapadlo JAK BUDE TÁTA REAGOVAT-pro mě podrážděně.
Táta tedy opustil koupelnu a i záchod a ptal se mě, zda jdu na záchod, tak jsem mu řekla,že tam jdu, že "PRÁVĚ TU ČEKÁM", nebo něco takového a to už se mu možná nelíbilo, protože jak kolem mě procházel(byli jsme na chodbě-já směrem dolů NA ZÁCHOD A on směrem nahoru do KUCHYNĚ), TAK SE PRÁVĚ TAK NEVRAŽIVĚ PO MNĚ DÍVAL(ten pohled nebyl příjemný), tak jsem se ho zeptala CO JE, nebo PROČ se na mě tak dívá(také už si přesně nepamatuju jak jsem to řekla) a on šel dál po schodech do kuchyně a já byla na chodbě, takže jsme spolu komunikovali na dálku, neviděli na sebe-nebyli jsme od sebe daleko, jen se tedy slyšeli, TAKÉ TÁTA MĚL od odpoledne upito několik piv, ale ožralý ani v náladě nebyl, takto to má každý den, ..jen to zmiňuji, že i to tam mohlo hrát roli proč pak tak odpovídal.
Tedy táta na tu mou otázku PROČ SE NA MĚ TAK DÍVÁ, odpověděl a to už právě zacházel do té kuchyně něco v tomto smyslu: ŽE UŽ JE TO DRUHÝ DEN(myslel den předešlý), KDY JDU V půl 1 spát
-já v tu chvíli byla trochu šokovaná, neřekl to sice nějak špatně,spíše možná naštvaně, ale..cítila jsem se trochu ukřivděná, PROTOŽE právě den předešlý jsem také byla v posteli už kolem půlnoci, ale pak jsem šla právě ještě taky na záchod.
A právě jsem-jak jsem byla touto jeho reakcí trochu zaskočená, tak JSEM SE ANI NEOBHÁJILA v tomto smyslu: "ŽE DNES JSEM PRÁVĚ NECHTĚLA HNED SVÍTIT V TÉ KOUPELNĚ A ŽE I JEHO JSEM RADĚJI PUSTILA,ABY NEČEKAL A ŽE JÁ ZATÍM BYLA V KUCHYNI U BADYHO" - jak jsem Vám psala v začátku mailu.
Takže já na tuto jeho poznámku a výtku, že už druhý den jdu spát v půl 1, NEREAGOVALA, ale zastala se mě mamka,která ležela na gauči v jídelně(kuchyň a jídelnu máme propojenou) a řekla mu něco ve smyslu: VŽDYŤ JE DOSPĚLÁ, MŮŽE SI CHODIT KDY CHCE, ale to možná tátu více pobouřilo(že se mě zastala a toto řekla) a odpověděl něco ve smyslu:
KDYŽ JE DOSPĚLÁ, TAK PROČ NEBYDLÍ VE VLASTNÍ DOMÁCNOSTI? nebo něco takového jí odpověděl.
Já toto slyšela - byla jsem právě na té chodbě, on byl v kuchyni a naléval si tam do skleničky vodu-co si bere nahoru k posteli.
A pak nevím jestli ještě něco říkal,nebo já,..na tuto jeho odpověď s VLASTNÍ DOMÁCNOSTÍ jsem mu také neodpověděla,..ale pak jsem řekla možná na tu jeho odpověď s domácností,nebo na něco jiného něco ve smyslu,
DNES JDU SPÁT POZDĚJI KVŮLI BADYMU - řekla jsem to na svou obhajobu-myslela jsem,že si tím POMŮŽU,ale asi jsem si tím spíše uškodila - jak jsem psala-na Badyho nadává a i mu vadí,když ho máma bere takto domů.
Takže různé věci ho mohly v tu chvíli štvát a tak mi odpověděl to, kvůli čemu Vám to hlavně píšu-CO MĚ PRÁVĚ DOTEĎ MRZÍ A NĚJAK MĚ TO NECHCE PUSTIT-a stále hlavně na ten VÝRAZ myslím,..a sice řekl:
"SERETE" mě OBA, Ty i Bady. Nebo takto nějak podobně to řekl. A právě to mám možná stále v sobě z důvodu, že na tento jeho výraz,že ho SERU jsem v té situaci NIC NEŘEKLA-nijak jsem se neobhájila.
Byla jsem v šoku a možná jsem na to v té situaci nereagovala z důvodu, že v první chvíli jsem nevěděla,zda to myslí na mě nebo na mámu, ale později mi už bylo jasné,že to myslel skutečně na mě - tedy jsem na to, že ho "seru" v té situaci nereagovala a nechala to být a tím tedy debata skončila - takto pro mě neuzavřeně.
Ale jak jsem psala na začátku - já byla na chodbě,táta v kuchyni-možná,že si to říkal už spíše pro sebe, ale myslím,že ví,že jsem ho slyšela..
Jde mi o to, že kdybych mu na to slovíčko, že ho "sereme" s Badym oba, něco řekla už v té situaci,třeba -nemluv tak sprostě, nemluv na mě sprostě, nebo můžeš to říct slušně,..že bych to teď v hlavě a celkově dál v sobě nejspíš už neměla, ale v té situaci bych tím,že bych se na to ozvala, přilila asi jen olej do ohně, tak možná dobře a mělo to možná tak být,že jsem v té situaci na to reagovat neměla?
A druhý den jsem s tím za ním chtěla jít a říci mu,co jsem k té situaci měla na srdci, ale nakonec jsem také nešla,..A NEVÍM,ZDA JSEM UDĚLALA DOBŘE? - chtěla jsem mu především říct, že mě od něj zamrzelo to slovíčko - že ho "seru" - že to nemusel říkat takto "sprostě", ale slušněji. Dále tenkrát, když nejspíš to ego chtělo za ním jít, tak asi také ego "chtělo" mu spolu s tím,že mě to slovíčko od něj zamrzelo, se ho zeptat ještě na toto: zda to,že ho sereme oba myslel skutečně na Badyho a mě?(protože v první chvíli jsem z toho byla v šoku a jak jsem psala-nevěděla,zda to myslí na mě či mámu), pak jsem se ho chtěla zeptat, proč-z jakých důvodů-v té situaci řekl, ho "seru".Tím bych si splnila to vše, o co nejspíš egu šlo.
MNĚ(nebo spíše tomu EGU) vždy pomůže, když na to, co je mi nepříjemné-hned v té situaci reaguju, nebo-li ho na to upozorním.Tady se tak nestalo a
NAVÍC trochu mě tížilo(teď už tolik ne) a sem tam jsem si vyčítala, že jsem se právě hned na začátku NEOBHÁJILA-že jsem mu neřekla, že jsem nechtěla hned svítit na záchodě a také,že jsem ho pouštěla..
A nebo si říkám,že celé SITUACI JSEM MOHLA PŘEDEJÍT, KDYŽ BYCH NA NĚJ NEBRALA OHLEDY A ŠLA NA TEN ZÁCHOD ROVNOU,TAKÉ když BYCH HO NEPOUŠTĚLA na WC.
jAKO BYCH STÁLE TU SITUACI CHTĚLA NĚJAK POUPRAVIT, ale ona se už STALA a já se s ní-tedy hlavně,že řekl,že ho "SERU", neumím nějak smířit. Já už si tedy na to-jak to přesně řekl v té situaci,pořádně nevzpomínám-snad si to moje ego neupravilo nějak hůře, ale co si vzpomínám,tak je to jak jsem psala,že: ON BYL V KUCHYNI, JÁ NA CHODBĚ A KDYŽ JSEM MU ŘEKLA, ŽE DNES JDU SPÁT POzDĚJI KVŮLI BADYMU, TAK ON ŘEKL: SERETE MĚ OBA, TY I BADY-tak nějak to bylo.
Bylo prosím to, že řekl,že ho seru v normě-nemá se za co omlouvat, MĚL TŘEBA PRÁVO MI TO ŘÍCT- ZA TY VŠECHNY VĚCI,KTERÉ HO U MĚ TŘEBA ŠTVOU? - a nemusím si z toho tedy nic dělat?
To, co řekl v té situaci do toho "SERU", mi až tak nevadí-mé ego se asi zaměřilo jen na tento výraz a ten mi vadí. Mám to normálně přijmout, navíc neřekl nic špatného, měl na to právo, nemyslel to špatně,..mám mu to odpustit,přijmout to?
Udělala jsem prosím dobře, že jsem na to, když řekl,že ho "sereme" s Badym oba, v té situaci na to nereagovala?
ALE NEŠLA JSEM ZA NÍM ANI DRUHÝ DEN, AŽ DOTEĎ. Udělala jsem správně,že jsem za ním nešla a už se k tomu nevracela? A už se k tomu ani vracet nemám? MÁM SI TO UŽ "JEN"ZPRACOVAT V SOBĚ?
A nemusím tedy ani litovat, že jsem nešla hned na ten záchod a tak nemusela ta situace vůbec nastat, A NEMUSÍM ANI LITOVAT TOHO, ŽE KDYŽ ŘEKL,ŽE UŽ jdu druhý den v půl 1, že jsem mu tam nevysvětlila JAK TO BYLO-NEOBHÁJILA SE?
MÁM BRÁT,ŽE se ta situace stala jak se stala a v ničem už se nerýpat? Mám jí vypustit,ale JAK? - JAK se smířit s tím, že v té situaci řekl,že ho SERU? , nebo mám udělat a chce se po mně něco úplně jiného?
Omlouvám se,že je to delší,..ale takto to mám stále v hlavě i s těma otázkama-nechávám Vám je tam,abyste věděla CO - třeba zbytečně řeším a to,co mě nejvíce trápí, shrnu níže. Možná se tím slovíčkem a záležitostma z té situace, nebo i z těch jiných situací trápím zbytečně.
Celkově se tím docela "užírám"a je to pro mě dost vysilující, také se nemohu dost dobře soustředit na věci,kterým se věnuju, nejhorší je, že mi to EGO nebo něco jiného vkládá do hlavy názor, že dokud si toto nezpracuju a nepřestanu na to myslet(hlavně to,že v té situaci řekl,že ho "seru"), že si nemohu hledat práci, když budu mít v hlavě stále tuto situaci a to vědomí,že mi řekl,že ho SERU, také že než si toto vyřeším,že si nemá smysl hledat chlapa, že bych se nesoustředila na to co mi povídá, protože bych měla v hlavě stále tuto situaci s tátou.
Milá paní Majko MOC VÁS PROSÍM - co na celou situaci a to slovíčko jak řekl,že ho s Badym "sereme" oba, prosím říkáte?
Jak bych k tomu měla přistupovat jako vyrovnaný člověk - jak je to závažné,nebo nicotné?
Udělala jsem dobře, že jsem na to,když řekl,že ho "sereme" s Badym oba, v té situaci nereagovala a udělala jsem i dobře, že jsem za ním nešla ani druhý den a vlastně až dosud a už se k tomu určitě nemám vracet?
Paní Majko, moc Vás prosím jak to tedy vidíte. Moc děkuji
Odpověď:
Milá Danuško,
Trošku obsáhlý dotaz, do naší malé poradny, ale určitě to společně nějak zvládneme dát dohromady. :-) Předně vám chci poděkovat, za zaslání vašeho dotazu, protože může být společný (tématem) pro mnohé mladé ženy. Také vám děkuji za to, že jste našla v sobě odvahu, vyjít se svým problémem „ven“ a řešit ho. Máte vlastně napůl vyhráno. :-)
Co se týká vašeho dotazu:
Je vám téměř 30let, jste bez práce a doslova závislá na rodičích. To vás „vrací“ do pozice dítěte, ať je to v očích rodičů, tak ale i ve vašich. A vy byste tak ráda byla DOSPĚLÁ. Proto řešíte, jestli dost reagujete na všechny ty ostřejší rodičovské připomínky, poznámky a řeči, které (podle toho, co píšete) jsou spíš v duchu: „Mládě naše, tak už se konečně pusť a leť. My už jsme udělali, co jsme mohli.“ Uvažujete o tom, jestli jste tatínkovi odpověděla dost razantně, aby pochopil, že už nejste dítě, ale dospělá žena. To je správné. On ve vás ale vidí stále ještě malou holku – nenašla jste si práci a jste na nich existenčně závislá. Podle něj to je známka závislosti a tudíž jste dítě. Snaží se vás postrčit k dospělosti a nějaké aktivitě a používá k tomu stupńujících se výrazů.
Řešením je pro vás najít si práci a bydlení a ukázat rodičům svou DOSPĚLOST, ZODPOVĚDNOST A SAMOSTATNOST. Pak si znovu získáte tatínkův respekt a celá situace se srovná.
Co se týká vašich nepříjemných pocitů, které popisujete při ostřejších slovních výměnách s otcem.
On vám vlastně vytýká přesně to, za co ve skutečnosti sama na sebe zlobíte. Přesně vždy „uhodí hřebíček na hlavičku“. Vítka, že ho už ‚serete‘ se vás dotkla tolik právě proto, že ‚serete‘, sama sebe. Další situace se dají připodobnit. Zlobíte se na sebe, že nemáte práci, že jste závislá na rodičích, že byste to všechno vlastně chtěla jinak, ale nevíte, jak to udělat. Uvědomte si tento svůj pocit a nechte mu volný průchod – nejlépe vhodnou domácí prací (my ženy, když se zlobíme uklízíme, ale můžete i sekat dříví, je to na vás :-)). Až odezní, odpusťte si a řekněte si – doteď se nedařilo, musím tedy na to jít jinak. V rámci nového náhledu na sebe udělám jinak to, to, to, to…….
Chápu, že sehnat práci ve vašem regionu není lehká záležitost. Ale jste mladá a vaše město není jediné v republice. Možná by se vám poštěstilo najít práci kousek dál, ve vedlejším městě, okrese, kraji, a současně s tím i nějaký malý podnájem… Je to velký krok do Samostatnosti, ale nebojte se ho. Možná právě v novém prostředí potkáte úžasné nové lidi, kolegy v práci, kamarády, lásku…. Věřte si, protože můžete vše, co si teď jen představujete ve svých snech.
Zmiňovala jste také, že jste pro vás výrazně, během několika posledních let, přibrala na váze. Je to také známka toho, že pokud vztah či vztahy kolem mě nefungují, buduji si kolem sebe „obraný štít“. Tento „štít“ slouží k tomu, aby ke mně a k mému srdci nedolehli žádné rušivé emoce, pocity, výrazy… Zkrátka si kolem sebe buduji „krunýř“ (hlavně v oblasti břicha), který mě „chrání“ před okolním světem, ve kterém si moc nevěřím. Odstranění takového krunýře jde pomalu a vyžaduje rozhodnutí celkově změnit svůj život. Chce to postupně se mu víc otvírat, důvěřovat sobě i lidem okolo. Radost a spokojenost, kterou pak člověk zažívá ale určitě stojí za tu námahu.
Jste krásná a odvážná žena, věřím, že máte sílu dokázat všechno o čem sníte a zvládnete všechny zkoušky, které jste si do tohoto života nachystala. Možná vám pomůže, dívat se na situace, které zažíváte jako na zkoušky, protože jimi opravdu jsou. Rozhodla jste se v tomto životě „zkusit“ například i to, jak je těžké „být opravdu sama za sebe“, samostatná a sebevědomá.
Danuško, přeji vám hodně štěstí a sil při zvládání vašich životních zkoušek. Máte na to, je zvládnout všechny, to mi věřte.
S Láskou Majka Riama
—————
—————
