Jennifer Hoffmann
Než začnete číst tento článek, vyčistěte svou mysl od jakýchkoliv předchozích přesvědčení, představ a dojmů, názorů či očekávání ohledně toho, co pro vás znamená ,,vztah”, protože k tomu, abychom mohli vstoupit do paradigmatu záměrných a vědomých vztahů, musíme začít z nového úhlu pohledu.
Doposud byly vztahy umisťovány do sféry milostné a máme tendenci na ně pohlížet v kontextu romantického vztahu, avšak ony zahrnují každé naše spojení s jakoukoliv osobou, situací nebo věcí v našich životech. Máme-li opravdu porozumět vztahům, musíme začít pochopením, že vztah máme ke všemu a všem v našem životě. A abychom začali úplně na začátku, naším prvním, nejdůležitějším a jediným vskutku významným vztahem, jenž kdy můžeme mít, je vztah k nám samotným.
Součástí vztahů je dávání a přijímání, to, co sdílíme a ostatními a co oni sdílejí s námi. Máme sklon na ně pohlížet z perspektivy toho, co dostáváme, ale ve skutečnosti začínají u nás – u toho, co vydáváme. Veškerá naše energie je nám ve vztazích, jež máme, odrážena nazpátek, a to začíná u nás, našeho léčení a karmického účelu. Ačkoliv nám mohou připadat složité a matoucí, když položíme tu ,,správnou” otázku, každý vztah nám může odhalit truhlici s pokladem v podobě informací o našem cíli a o tom, co potřebujeme sami v sobě vyléčit, abychom dosáhli oněch naplňujících, život sám i naše Já potvrzujících vztahů, o které stojíme. Všechna radost, klid, láska a hojnost, jež chceme od svých vztahů, mohou být naše, pokud se podíváme na své vztahy z kontextu sebe sama a léčebných darů, které nám přinášejí.
Každý vnější vztah v našem životě, což jsou vztahy ke druhým lidem, situacím a – vskutku – k životu jako takovému, je odrazem našeho vnitřního vztahu k nám samotným. Při svém putování po cestě života tedy máme k dispozici zrcadlo, jež odráží naše vnitřní spojení s egem a duchem. Pokusíme-li se pohlížet na vztahy ve svém životě, aniž bychom nejprve vytvořili takovéto vnitřní spojení, můžeme snadno vklouznout do role oběti, neboť jsme odpojeni od pravé příčiny, povahy a účelu vztahu, které se týkají objevení toho, kdo jsme, a naší léčebné cesty a putování k celistvosti na úrovni těla, mysli, emocí a Ducha.
Jaký je náš vztah k nám samotným? Jak o sobě přemýšlíme v kontextu našeho života? Máme se rádi? Toto jsou buď ty poslední otázky, které si pokládáme, nebo nás ani nenapadne si je položit. Přesto jsou to ty jediné otázky, na nichž záleží, když mluvíme o vztazích, neboť právě ony nám pomohou pochopit, co se ve všech našich vztazích odehrává, a též určují druhy vztahů, které mít budeme. Čím hlouběji jsme ochotni sami v sobě zajít, abychom si zodpověděli otázky ohledně svých vztahů, tím úspěšnější všechny naše vztahy budou.
Ale my až příliš často sledujeme, co se děje vně nás, s našimi vztahy k životu, ke druhým a v různých situacích, a pokud nejsou takové, jaké jsme si mysleli nebo přáli, myslíme si, že s námi něco není v pořádku. Pak se pokoušíme situaci nebo osobu napravit, změnit je a jejich energii, v naději, že jejich reakce na nás bude odlišná. Tím však stavíme ,,vůz před koně”, dá se říci, protože oni nám nemohou být ničím víc než jsme pro sebe my sami. Jinými slovy, oni nám pouze odrážejí nazpátek naši vlastní energii. Chceme-li jiný výsledek, musíme začít u příčiny, což jsme vždy my.
Jak můžeme někoho přimět, aby nás viděl jinak, aby nás miloval, ctil a respektoval, když už jsme vyzkoušeli úplně všechno? To nemůžeme a kdybychom se o to pokusili, byla by to ztráta času a energie. Můžeme na něj však pohlížet jako na to, čím je, tedy zrcadlem naší energie, a změnit to, co my sami na energetické úrovni vyjadřujeme. Druzí pak mají na výběr: mohou se změnit a setkat se s námi na rozšířené úrovni našeho vědomí, anebo mohou odejít a nechat někoho jiného, aby nastoupil na jejich místo. A zrovna v tomto bodě uvízneme, neboť na svých vztazích lpíme, chceme být odměněni za čas, emoce a úsilí, jež jsme do nich vložili. Odměnou, již žádáme, je vděčnost, oddanost a láska, ale to je odměna, jež se nematerializuje. Namísto toho můžeme být odmítnutí, opuštěni a obdržíme cokoliv kromě lásky, již hledáme. Co je s námi v nepořádku? Nic. Co je v nepořádku s těmi druhými? Nic, pouze dělají to, co dělat mají, totiž zrcadlí nám naši energii. A pokud se my sami nemilujeme, nectíme a nerespektujeme, nebudou tak činit ani oni.
Pokud od svých vztahů něco očekáváme, klademe odpovědnost za naše léčení na někoho nebo něco jiného. Jsme pak roztrpčeni a upadáme do vědomí oběti, jakmile výsledky nejsou takové, jak jsme očekávali. Nyní se musíme sami sobě položit bolestivou otázku: jaký byl náš program? My všichni totiž máme ve vztazích ,,programy”, což jsou věci, které od nich chceme a očekáváme. Sami sebe takto nevidíme, protože říkáme, že chceme pro druhé to nejlepší, avšak ve skutečnosti chceme to nejlepší pro sebe. Na tom by nebylo nic špatného, pokud bychom ovšem v tomto směru byli upřímní.
Každý vztah slouží naší potřebě léčení, jež je primárním účelem našeho života, a je to též energetický záměr, s nímž se spojujeme s ostatními, ačkoliv to nemusí být náš záměr emocionální, jehož cílem je naplnění našich emocionálních potřeb. Nicméně právě potřeba léčení a transformace na energetické úrovni jsou důvodem, proč si vybíráme určitou osobu nebo situaci, jakkoliv neromanticky nebo vypočítavě to snad zní.
Jakmile duchovně více dozrajeme, jsme schopni vzít na vědomí své léčení a s láskou přijmout ty, kteří k nám přicházejí, aby nás posunuli o kousek blíže k celistvosti. Jsou našimi učiteli a předkládají nám účinné lekce, jejichž smyslem vždy je nám nějakým způsobem prospět, bez ohledu na to, jak náročný nebo bolestný onen vztah je. Jakmile se rozhodneme, jakým způsobem se chceme s druhými spojovat, udržovat v sobě vnitřní rovnováhu a setrvávat v ukotvení ve své touze po celistvosti, vidíme vztahy ve zcela jiném světle.
Pak jsme schopni si stanovit záměry pro své vztahy, a ačkoliv existuje určitý léčebný cíl, uvědomujeme si ho a jsme vědomou součástí cesty léčení, plně si vědomi toho, co potřebujeme, a schopni používat svou energii soustředěným a řízeným způsobem, jenž využívá našich vztahů k tomu, aby nás dovedl blíže k celistvosti. V tomto bodě víme, že dosáhneme emocionálního naplnění, po němž toužíme, takže se již tolik nesnažíme o jeho získání, a ono k nám přijde, bez námahy, zabalené ve vztazích, jež nám poskytnou lásku, úctu, oddanost a radost, o něž stojíme, a to bez dramat a traumat nenaplněných očekávání a marného úsilí vynaloženého na naplnění potřeb někoho jiného proto, aby on vyhověl těm našim.
Copyright ©2011 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc. www.urielheals.com
(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen odkaz na původní zdroj a tato poznámka - pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 02. 07. 2012
—————
—————
