6 sekundová meditace...

6 sekundová meditace

Marsha Lucas

Když mi bylo deset – a trpěla jsem nespavostí z úzkosti – naučil mě otec tento jednoduchý způsob, jak zpomalit ono vražedné tempo, které mě zachvátilo a/nebo vypnout trans autopilota, do něhož jsem tak často upadala. Mohla jsem to malé cvičení použít, kdykoli jsem potřebovala, a dělám ho celá léta. Jeho prostřednictvím si v mozku vytvoříte návyk, že si dáváte pauzu. Pomůžete mu, aby si zautomatizoval, že bude reagovat méně automaticky. Takže tím, že si váš mozek dá přestávku, místo aby pokaždé ihned bezmyšlenkovitě zareagoval, si snadněji osvojí bleskurychlé, zautomatizované reakce.

Doktorka Tara Brach (učitelka meditace a psycholožka) napsala: „Přestávka je přerušení činnosti, čas dočasného vystoupení z děje, kdy se nepohybujete směrem k cíli… [kdy] se přestáváte ptát: ‚Co udělám pak?‘“ Pokračuje: „[Když] se své činnosti znovu ujmeme… činíme tak se zvýšenou přítomností a lepší schopností se rozhodovat.“ Ať už je to jedna sekunda, šest anebo šedesát sekund. Já osobně mám v oblibě šesti sekundovou pauzu. Zčásti proto, že jsem se to tak naučila od otce (který to jako psycholog úspěšně používal při práci s válečnými veterány), a protože těch šest sekund zpravidla dokážu nalézt i několikrát denně.

Vypadá to nějak tak:

• Zvolte si svou narážku. Může to být něco „vnějšího“ jako zazvonění telefonu, nebo „vnitřního“, jako když si všimnete, že náhle pohupujete nohou nebo z vás ramena visí jako náušnice.
• Sami pro sebe si řekněte prostou, milou frázi typu: Bdělá mysl, klidné tělo.
• Zlehka se nadechněte nosem a představujte si, jak vám dech stoupá od chodidel vzhůru a protéká celým tělem (kotníky, lýtky, stehny, boky, trupem, krkem, rameny, pažemi a dlaněmi). Vnímejte, jak vás zalévá pocit proudícího tepla a příjemné tíhy, a jak se ve vás usazuje.
• Při výdechu úplně uvolněte čelist, jazyk a ramena, a vnímejte vlnu příjemné tíhy a tepla, co vám stéká dolů tělem, odnáší napětí z tváře, krku, ramen, paží, hrudníku, zad, břicha, boků, nohou, kotníků a nakonec ven z chodidel.

Potom se pomalu vraťte ke své běžné činnosti. Nedoporučuju vám, abyste se začínali učit „pauzy“ uprostřed vypjatých situací s jinými lidmi. To by bylo jako snažit se vyměnit pojistku ve chvíli, kdy už hoří i samotná lampa. Pauzování si zkoušejte spíše v jiných, méně zatížených dobách.Nainstalujete si tím lepší bleskosvod, jenž bude připraven zvládnout jakýkoli nápor, kdykoli se vám ve vztahu zablýská. Pokud si zvyk pauzování vytvoříte vědomě, začnou si váš mozek a tělo dávat přestávky, aniž byste na to museli myslet. V průběhu dne si na pauzování můžete zvyknout nejrůznějšími způsoby.

Experimentujte, abyste zjistili, co vám nejvíc vyhovuje:

• Na začátku každé hodiny, nehledě na to, co právě děláte.
• Kdykoli nastoupíte do auta, než nastartujete.
• Těsně před jídlem.
• Dříve, než odpovíte na e-mail nebo odešlete komentář na Facebooku.
• Kdykoli otočíte kohoutkem – sprchujete se, myjete si ruce, umýváte nádobí, naléváte si vodu na pití.

No a teď už ten malý drahokam máte stále po ruce. Bude se vám hodit, pomůže vám všímat si s větším předstihem, že se blíží hromobití, emočně nutkavé jednání nebo „návaly“. Během těchto šesti sekund můžete v klidu pozorovat, jak se vlna začíná vzdouvat, a v pravý čas na ni naskočit se surfařským prknem. Větší všímavost neznamená, že přestanete mít pocity, myšlenky či nutkavé reakce. Znamená to jen, že si budete více uvědomovat, co se právě děje, a činit všímavější volby.

Text je úryvek z knihy:

Marsha M. Lucas – Přeprogramuj svůj mozek na lásku