Dobrý den, Majko,
Vaši poradnu i Vaše stránky sleduju pravidelně, děkuji Vám za ně.
Dnes bych i já ráda položila dotaz do poradny. Teď jsem měla pro sebe nutné období samoty, jsem za toto období vděčná, protože mě hodně posunulo.... Ale já mám najednou problém a nevím si rady. Je mi dobře v mé izolaci doma sama se sebou. Teď se ale už opět snažím občas vyrazit mezi lidi - a tady je ten můj problém - já mám pocit, že jsem úplně mimo a že do tohoto světa už nepatřím a už se zase rychle ráda vracím domů, kde zavřu dveře před světem. Nemám si najednou s lidmi o čem povídat......Máte pro mě, prosím, nějakou radu, co s tím?
Děkuji za odpověď
Martina
Odpověď:
Milá Martino, váš dotaz je pro tuto dobu úplně ukázkový a děkuji za něj. Při období „samoty“ procházíme v krátkém čase poměrně velkým vývojovým posunem. Je to čas, kdy si víc a snadněji uvědomujeme některé souvislosti, víc vnímáme sami sebe a intenzivně tak pracujeme na svém duchovním vývoji. Takže v momentě, kdy se uzavíráme do ticha jsme jiní, než v okamžiku, kdy se rozhodneme ze samoty a ticha vystoupit. Pak přirozeně jinak vnímáme nejen sebe, ale také okolní svět, lidi, situace… Zkrátka vše je jiné. Je třeba dát chvilku čas tomu, aby se našemu novému JÁ přizpůsobilo i naše okolí. Aby mohli do našeho života vstoupit noví lidé, přátelé, se kterými budeme chtít sdílet své pocity, aby jako odezva na naši vnitřní změnu, mohla proběhnout změna vně nás.
Odpovídám na váš dotaz poměrně se zpožděním a tak možná už toto všechno volně proběhlo a vy, když se nyní ohlédnete, zjistíte, že váš život je dnes úplně jiný než před „obdobím ticha a samoty“. A je to tak přirozené. Důležité je po změnách uvnitř nás, dát prostor změnám vně nás, neblokovat je, ale přijímat vše, co přichází.
Věřím, že si už dnes opět užíváte života a díváte se na něj s láskou a radostí.
Majka RIAMA Rob
—————
—————
