Přeji pěkný páteční den,
řeším v sobě neustále hranice , kdy mám pro svou cestu vyvíjet aktivitu, umět se bránit či řešit (měnit) situace, tak jak je cítím a kdy se mám nechat takzvaně unášet proudem, pokorně přijímat vše co přichází a odevzdat vše s důvěrou Vesmíru.
Mohla poprosit o radu ?
Děkuji s láskou k Vašim stránkám
Duha
Odpověď:
Zářivá Duho, naprosto chápu vaše rozpoložení a dotaz. Kde je ta hranice, kdy se ještě nechávám nést proudem a kdy už se snažím proud někam směrovat? Jakmile se už dokážete na to takto podívat, začnete pomalu rozpoznávat, kdy se „vezete“ a kdy tu pomyslnou kárku tlačíte. Jde o to, naučit se vnímat sebe sama. Jen podotýkám, že nechat se „vézt“, neznamená v žádném případě zůstat apatický. J
Důležité je vnímat, kdy TLAČÍM. Tento stav doprovází obvykle přehnané chtění a touha. Uvedu příklad – něco mě přímo vábí, abych jela do Egypta. Jednoduše vím, že tam mám jet. Jdu tedy do několika cestovek, ale ouha, nejsou žádná volná místa. Vše vyprodáno dlouho dopředu. Ale já tam mám být, už se i těším…chci tam jet. Sháním a volám kam se jen dá, dělám možné i nemožné, abych sehnala svůj pobyt. A teď – kde je ta hranice? Cítíte ji jasně?
Celou situaci pomůže uvolnit, pokud přijmu, že mám sice být v Egyptě, ale taky tam třeba vůbec nepojedu nebo tam pojedu příští rok, zkrátka někdy jindy. Všechno pustím a netrvám (nelpím) na tom, že pojedu hned, ani na tom, že vůbec pojedu. Já už jsem udělala co jsem mohla, takže teď už „stačí“. Najednou je tu potřebný prostor pro konání Vesmíru (Boha, Stvořitele, Univerza…). A tak to má být. Teď se začínají „dít věci“. Zavolají mi nejméně ze dvou cestovek, že se uvolnilo místo na pobyt v Egyptě a když si ho koupím, přidají mi k tomu jako bonus „all-inclusive“. Navíc můj apartmán bude v klidné zóně hotelu a budu mít k moři jen pár kroků….
A to je Vesmír, Bůh, Boží milost, Univerzum……LÁSKA
Duho, přeji vám, ať najdete brzy vnitřní klid a mír.
Majka RIAMA Rob
—————
—————
